Ultima Thule poodhalila svoji tvář

Miloš Tichý - 3. 1. 2019

První den roku 2019. 1. ledna, prolétla sonda New Horizons kolem nejvzdálenějšího objektu sluneční soustavy, který byl kdy doposud zkoumán sondou – planetky 2014 MU69, neoficiálně nazývaným též Ultima Thule (tuto „přezdívku“ objektu dal tým sondy New Horizons,  není to oficiální jméno tohoto tělesa).

Průlet byl velice úspěšný – ačkoliv planetka je velká celkově jen 31 kilometrů, podařilo se přístrojům na palubě sondy objekt nasnímat, a to i přes rychlost přiblížení  14,4 kilometrů za sekundu.

Snímek planetky 30 minut před nejtěsnějším přiblížením ze vzdálenosti cca 28 tisíc kilometrů – rozlišení 140 metrů na pixel.

Přinášíme jen úvodní dva snímky z této unikátní události. S ohledem na vzdálenost sondy,od Země přes 6,5 miliardy kilometrů, nám data a snímky budou přicházet v následujících dnech a měsících,.

Snímky jsou z přiblížení až 27 tisíc kilometrů od povrchu tělesa. Planetka vypadá jako „dvoukoulový sněhulák“, a tým mise New Horizons hned větší nazval Ultima (ta má průměr 19 kilometrů)  a menší Thule (s průměrem 14 kilometrů). Předpokládá se, že se obě koule spojily již při formování sluneční soustavy. Vidíme tak, jak probíhala určitá fáze formování těles v našem planetárním systému.

 

První barevný obraz planetky 2014 MU69 pořízený ze vzdálenosti 137 tisíc kilometrů.  Vlevo je zdokonalený barevný snímek pořízený multispektrální viditelnou zobrazovací kamerou (MVIC), složený kombinací kanálů blízké infračervené, červené a modré. Prostřední snímek je pořízený detektorem dlouhého dosahu (LORRI),  má vyšší rozlišení než MVIC přibližně o pětkrát. Vpravo byla barva „aplikována“ na obraz LORRI, aby se ukázala barevná jednotnost laloků Ultima a Thule. Všimněte světlejší barvy na spoji obou laloků.

Zdroj: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute