Top 10 na Plutu

Miloš Tichý - 14. 11. 2015

Sonda New Horizons je již více než 120 dní po nejtěsnějším přiblížení k hlavnímu cíli své mise, Plutu. Postupně se skládají střípky informací, které jsme z paluby sondy obdrželi. Alan Stern, vedoucí této mise, se pokusil shrnout deset největších překvapení, které nyní přinášíme.

1. Žádné nové měsíce
Předpokládalo se, že když je Pluto tak bohaté na měsíce, že se další objeví během přiblížení a těsného průletu. A to se sledovaly objekty dvacet až třicet krát slabší než prostřednictvím Hubble Space Telescope.

2. Pluto přesně změřené
Před průletem byl rozměr Pluta udáván mezi 2300 a 2400 kilometry. Nyní víme, že průměr Pluta je 2374 +/- 6 kilometrů. Alan Stern, šéf mise a velký zastánce Pluta jako planety, tvrdí, že je nyní opět největším členem Kuiperova pásu, větší než Eris (ta má průměr určený na 2326 +/- 12 kilometrů). Problém je v tom, že průměry těchto těles byly ujištěny diametrálně odlišnými metodami, takže je nelze úplně srovnávat, pro správné rozhodnutí je třeba druhé sondy k Eris (pozn. autora).

3. Vysoké hory
Alan Stern není překvapen, že se na Pluto našly hory (autor článku ale překvapen tímto zjištěním je), nadto nemálo z nich je vysokých 3 až 4 kilometry, či jsou dokonce i vyšší. Nic podobného neviděla sonda Voyager na Tritonu (největším měsíci Neptunu, a Plutu asi fyzikálně nejbližšímu tělesu, pozn. autora). Z tohoto lze usuzovat na rozmanitost největších členů Kuiperova pásu.

4. Duny
Vypadá to, že se na povrchu Pluta vyskytují duny, a dokonce i dunová pole. To je trošku překvapivé, protože atmosféra Pluta není tak hustá, aby zde vítr mohl vytvořit tyto útvary.Je možné ale, že atmosféra Pluta byla v minulosti hustší a umožnila vznik takovýchto útvarů na povrchu.

Útvary poblíž rovníku Pluta se vizuálně jeví jako duny.

5. Modrá obloha
Atmosférický opar na Plutu vytváří modrou oblohu při východu a i při západu Slunce, a to z fyzikálně stejného důvodu, proč je na Zemi modrá obloha (Rayleighův rozptyl). Kdysi se počítalo, že s ohledem na řídkost atmosféry na Plutu tento jev nastat prakticky nemůže. Nikdy se nepočítalo s tím, že mlha či opar můžou tento jev též způsobit.

6. Nejednoduché Pluto
Už před průletem sondy New Horizons kolem Pluta bylo jasné, že Pluto nebude nijak primitivní těleso. Vědělo se o zmrzlém dusíku, metanu či oxidu uhelnatém pokrývajících povrch tělesa. Nadto během dvaceti let od osmdesátých let minulého století se, pro nás z neznámých důvodů (pozn. autora), zvýšil tlak v atmosféře Pluta. Přičemž se i měnilo albedo a "optické" útvary na povrchu. A byl objeven složitý systém satelitů Pluta včetně jejich vázaných pohybů. Ale výsledná pozorování ze sondy předčila i ta nej nej očekávání - Pluto je mnohem složitější, než si kdokoliv myslel. Původní představa byla, že Pluto je podobné Tritonu, něco jako "Triton na steroidech", někteří očekávali podobný povrch jako na Marsu. Ale máme zde planinu bez kráterů, či úzká údolí a úžlabiny.

7. Současná aktivita
Dalo se očekávat, že na Plutu, podobně právě jako na Tritonu, se objeví stříkající gejzíry. Nic podobného se ale zatím nenašlo. O to větším překvapením byla tisíc kilometrů široká ledová pláň bez kráterů, čili mnohem mladší než 100 milionů let. To indikuje úvahy, že i přes vzdálenost od Slunce je Pluto stále aktivním tělesem a je schopno vytvářet nové a nové povrchové útvary.

8. Pluto má srdce
Ano, je tomu opravdu tak. Obrovské jasné srdce na povrchu Pluta bylo vidět již ze vzdálenosti 110 milionů kilometrů. Na obrázku je tento útvar v nepravých barvách.

9. Komplikovaný Charon
I u Charonu se předpokládalo, že bude spíše primitivním jednoduchým tělesem pokud jde o povrch. Leč překvapení bylo snad ještě větší než u Pluta. Nebyly zde ze Země pozorovány žádné změny v jasnosti povrchu, nebyla detekovaná žádná atmosféra. I tak bylo navrženo detailní snímkování povrchu, což se ukázalo jako prozíravé (pozn. autora). Byla odhalena složitá geologická historie Charonu, objeveny hory i suché příkopy, a zatím nevysvětlená tmavá polární skvrna, a různé četnosti výskytu kráterů a jejich různá barevnost. Patří tak mezi zatím nejsložitější objekty vnější části sluneční soustavy.

10. Tekoucí ledovce
Posledním do TOP desítky jsou tekoucí ledovce. Kdo by to očekával předem? Asi nikdo. V severozápadní části plata Sputnik ukazují světlé a tmavé oblasti na povrchu, že povrchová vrstva, tvořena pro nás exotickými ledy například z dusíku, tekla přímo přes povrchové překážky a zatekla i do prohlubin, podobně jako to činí pozemské ledovce.

Zdroj: A. Stern, Sky and Telescope,NASA/JHU-APL/SWRI