POTÍŽE S TRANSNEPTUNICKÝMI TĚLESY, NEJEN S PLUTEM

Jana Tichá - 18. 2. 2005

Právě letos uplynulo 75.let od objevení Pluta v roce 1930. Potíže s Plutem však nekončí. Pluto stále bývá oficiálně označováno za devátou planetu sluneční soustavy,většinou však jen z historických důvodů. Svými vlastnostmi, složením i tvarem dráhy je však nejpříbuznější nikoliv velkým planetám, ale takzvaným transneptunickým tělesům, pásu ledových těles za drahou Neptunu, nazývaných těž Kuiperův pás. Těch bylo už od roku 1992 objevena téměř tisícovka. Potíže však nastávají i s nimi. Transneptuňáci se nám totiž zmenšují. Jak to?

Změřit na dálku skutečnou velikost transneptunických těles je obtížné. Pro většinu pozemských dalekohledů jsou transneptunická tělesa tak vzdálená a slabá, že jejich velikost mohou astronomové odhadovat pouze z jejich jasnosti a odhadu albeda čili odraznosti jejich povrchu. Mnohdy, ale ne vždy, se transneptunickým tělesům přisuzuje velmi nízké albedo kolem 4 procent, stejné jako mají kometární jádra.

Transneptunická tělesa byla nyní nově zkoumána Spitzerovým teleskopem na oběžné dráze Země. Cílem pozorování bylo měření teploty a celkovou tepelnou (infračervenou) emisi tělesa 2002 AW197, jednoho z velkých transneptunických těles. Tato dvojí měření umožnila týmu astronomů vedených Johnem A. Stansberrym a Dalem P. Cruikshankem určit průměr tělesa (55565) = 2002 AW197 na 700 kilometrů. Srovnání tohoto průměru se změřenou jasností z předchozích pozorování vedlo k výpočtu odrazivosti jeho povrchu (tzv. albeda) na 18 procent. Kdyby byla jeho odraznost jen 4 procenta, pak by jeho průměr musel dosahovat 1500 kilometrů. Odhad velikosti s albedem 10 procent na stránce Dave Jewitta udává například 890 km +/- 120 km.

Z měření dalších sedmi TNOs vyšlo Stansberryho týmu průměrné albedo kolem 12 procent. To je o dost více než často udávaná 4 procenta. Jak však Stansberry říká, mezi transneptunickými tělesy mohou být velké rozdíly. Chce proto použít Spitzerův teleskop pro měření dalších 20 transneptunických těles.

Velmi rozdílná albeda u transneptunických těles ukázaly i výzkumy Jean-Luca Margota a Keitha Nolla. Ti využili Hubblův kosmický teleskop ke zkoumání 6 dvojitých transneptunických těles a měření hmotností jejich složek. Zjistili albeda v rozsahu od 4 do 41 procent.

Pokud by se opravdu zvýšilo průměrné albedo transneptuňáků oproti předchozím odhadům, zmenšila by se jejich průměrná velikost. Tím by se zmenšila i celková odhadovaná hmotnost Kuiperova pásu pětkrát až desetkrát. Někteří zarytí příznivci Pluta jako planety nyní argumentují právě "zmenšením" transneptunických těles proti jeho zařazování mezi TNOs. Bude třeba jednak vyčkat více pozorování TNOs ze Spitzerova teleskopu a jednak vzít v úvahu že jsou i velká transneptunická tělesa, jejichž průmer byl již změřen přesnými metodami, například těleso pojmenované Quaoar.