Obama a asteroidy

Jana Tichá - 17. 1. 2017

Obávám se, že Obama už nám s ničím nepomůže.

V prosinci právě uplynulého roku 2016, teď pouhých pár týdnu před koncem prezidentského úřadu Baracka Obamy, vydala jeho administrativa "National Near-Earth Object Preparedness Strategy" čili federální strategii jak chránit Spojené státy americké a potažmo celý svět před možností střetu s blízkozemními asteroidy (zkratka NEO - Near Earth Object - blízkozemní asteroid, výjimečně kometa).

Na jednu stranu je to záslužné, neboť každé "posvěcení" určitého oboru lidské činnosti z míst nejvyšších je prospěšné. Přiznává dané věci na důležitosti, potvrzuje její význam, oceňuje náročnou práci a dlouhodobé úsilí do věci již vložené atd. Na druhou stranu v tomto konkrétním případě vidím dva problémy.

Za prvé nejsou ty vznešené ideje podpořené reálnou finanční injekcí. Barack Obama byl navíc za dobou svých dvou funkčních období znám jakožto prezident USA, který kosmickému výzkumu nepřál - proběhly škrty v rozpočtu NASA a osekávání dlouhodobých cílů. USA jako jedna ze dvou průkopníků a velmocí pilotovaných letů do kosmu se ocitly v pozici "pouhých" platících pasažérů, které vozí na ISS ruské Sojuzy. Některé Obamou vytýčené kosmické cíle se naopak jevily i samotným americkým odborníkům jako nereálné - třeba pilotované přistání na asteroidu.

Za druhé to může být pro americké odborníky na NEO "medvědí služba", neboť administrativa nově zvoleného a za pár dnů již inaugurovaného prezidenta Donalda Trumpa může tuto Obamovu "last-minute" národní strategii podvědomě považovat za věc, kterou prosazovali jejich předchůdci a zaujímat k ní odtažitější stanovisko. Nechci dehonestovat nově nastupující americkou vládní garnituru. Naopak. Spíše z vlastních dlouholetých regionálních zkušeností vím, že i když se vláda předává tím nejkultivovanějším a nejférovějším možným způsobem (a tak se to na obamovsko- trumpovském předělu narozdíl od Jihočeského kraje zrovna nejeví :-), tak nová povolební garnitura logicky vyžaduje nové zdůvodnění a vysvětlení vizí, cílů a projektů, zejména chcete-li na ně peníze :-) Doufám a věřím, že na to mají američtí kolegové v zásobě dost sil.

Teď k věci samé - Národní strategie obsahuje 7 bodů - strategických cílů na federální úrovni. Shrnují požadavky odborníky na NEO již podrobně prodiskutované na US i na mezinárodní úrovni:

1. zlepšit kapacity pro detekci (objevy), další sledování (follow-up) a zjišťování vlastností těles (velikost, složení, tvar, struktura, rotace atd.)
2. rozvíjet metody pro odchýlení či rozbití nebezpečného asteroidu (kinetický impaktor, gravitační traktor, zrcadlo v kosmickém prostoru...až po jadernou nálož)
3. zdokonalovat výpočty a modelování drah, těsných přiblížení, střetů vč. přesného času a místa dopadu
4. rozvíjet scénáře dopadu nebezpečných těles na Zemi (např. chování těles s různými vlastnostmi v atmosféře, stanovit rizika (pravděpodobnosti) a nebezpečí (potenciální škody) pro různé velikosti a typy těles, pro dopad do oceánu, k pobřeží, na pevninu, do oblastí s nejvýznamnější infrastrukturou
5. ustanovit procedury pro federální instituce USA (např. the department for Homeland Security, jeho agentura FEMA atd.) jak mají reagovat na na srážku s kosmickým tělesem
6. podporovat mezinárodní spolupráci v této oblasti na různých úrovních (např. ve spolupráci s Organizací spojených národů (UN) a jejího Výboru pro mírové využití kosmu (COPUOS), který již má ustanoveny dvě komise IAWN (International Asteroid Warning Network) a (SMPAG) UN-mandated Space Mission Advisory Group), která již v nějaké podobě existuje.
7. ustanovit komunikační a koordinační protokoly pro reakci na srážku s kosmickým tělesem i na mezinárodní úrovni (a to jak mezivládní, tak vůči médiím a veřejnosti)

Z debaty NEO expertů (srpen 2015) - úplně vpravo Donald Yeomans (ex-ředitel NASA NEO Office), v károvaných kalhotách Gareth V. Williams (ředitel Minor Planet Center)

V oboru blízkozemních asteroidů pohybuji přes dvacet let, a proto si troufám domnívat se, že základní problém ochrany lidstva před NEO dnes už není u vědců - astronomů atd. (ti své procedury umí a již je otestovali třeba na 2008 TC3), ani u techniků (kosmické nosiče a koneckonců i jaderné nálože umíme vyrobit či už jsou vyrobeny a mnohé odzkoušeny), ale hlavně na straně politiků. Budou ochotni finančně podpořit rozšíření astronomického výzkumu směrem k menším tělesům (až do 140 metrů, případně do 50 metrů - to je velikost tělesa, které způsobilo Tunguzskou katastrofu, Čeljabinsk měl jen 20 metrů) ? Budou ochotni podpořit skutečnou mezinárodní spolupráci? Budou ochotni jednat o změně mezinárodních smluv o umísťování zbraní ve vesmíru pro nejkritičtější případy hrozícího střetu s asteroidem ? Budou chtít se domluvit ? Domluví se ? A co my, občané a jejich voliči? Podpora dalšího výzkumu a obrany proti hrozbě srážky s blízkozemním asteroidem je totiž srovnatelná s pojištěním proti velmi málo pravděpodobnému riziku, které ovšem hrozí obrovskou škodou.

Předpokládám, že na další ze série mezinárodních konferencí Planetary Defense Conference v květnu 2017 v Tokiu se od US kolegů dozvíme nejčerstvější "ofiko i neofiko" aktuality :-)

JT
17. ledna 2017