KOMETY PŘEVLEČENÉ ZA ASTEROIDY

Jana Tichá - 16. 5. 2006

Samozřejmě - zakuklené komety nacházíme už dlouho na neobvyklých drahách - mezi blízkozemními asteroidy či daleko od Slunce jako některé z Kentaurů. Ale teď máme na mysli záludná tělesa, ukrytá přímo v centru planetkové populace - v hlavním pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru. Jedná se o novou kategorii těles sluneční soustavy?

Henry Hsieh a David Jewitt, oba z Univerity of Hawaii, oznámili ve Science Express a v cirkuláři IAUC, že planetka hlavního pásu známá pod označením (118401) 1999 RE70 ukazuje na snímcích ohon. Planetka má hlavní poloosu dráhy 3,2 AU a excentricitu (výstřednost) dráhy 0,19, jedná se tedy o solidní, ba přímo slušnou planetku hlavního pásu. Těleso bylo objeveno v rámci projektu LINEAR bez známek kometární aktivity (ale to není vypovídající, neboť se to LINEARu stává i v případě daleko průkaznějších komet).

Snímky planetky (118401) s ohůnkem astronomové pořídili 26.listopadu 2005 obřím 8-m Gemini North Telescope na Havaji. Další pozorování pro potvrzení detekce ohonu u tělesa získali od 22. do 27.prosince s 2,2-m UH teleskopem na Havaji (též za pomoci J. Pittichové). Kromě asteroidu (118401) 1999 RE70 zkoumali další dvě tělesa na podobných planetkových drahách - už známou planetko-kometu 133P/Elst-Pizarro a P/2005 U1, těleso objevené loni pozorovatelem ze Spacewatche Readem.

Malé ohůnky byly pozorovány u všech tří těles. Ačkoliv jsou příliš slabé na spektroskopická měření, z rychlosti úniku prachu a dlouhého trvání aktivity Hsieh a Jewit usoudili, že ohůnky u těchto těles vznikly, když led sublimoval z povrchu daného tělesa. Jestliže je to tak, máme teď už v hlavním pásu planetek tři (planetko)komety - (118401) 1999 RE70, 133P/Elst-Pizarro a P/2005 U1.

Ledová tělesa obvykle přebývají ve vzdálených nejchladnějších oblastech sluneční soustavy, tedy v Kuiperově pásu a ještě vzdálenějším Oortově oblaku. Odtud přilétají do blízkosti Slunce typické komety a většinou když se dostanou blíže Slunci, než je dráha Jupiteru začně led v jejich jádře sublimovat a komety vytvoří nápadnou komu o chvost. Astronomové donedávna předpokládali, že asteroidy v hlavním pásu ztratily led už dávno.

Všechna tři výše zmíněná tělesa se pohybují po stabilních téměř kruhových drahách, stejně jako osatní tělesa hlavního pásu planetek. Je velmi nepravděpodobné, že by nějaké těleso z vnějších oblastí sluneční soustavy (Kuiperův pás, natož Ooortův oblak) mohlo být odkloněno na skoro kruhovou dráhu kolem Slunce. Proto se zřejmě i tyto ledové planetko-komety musely zformovat mezi Marsem a Jupiterem s tlustou vrstvou regolitu napovrchu kryjící led uvnitř. Pokud nyní můžeme pozorovat sublimaci ledu a prachový ohon, bylo to nejpravděpodobněji způsobeno impaktem, který vytvořil otvor v regolitu a odkryl na nějakém místě ledové nitro.

Kometa 133P/Elst-Pizarro s jehlovitým ohonem na snímku z 20. srpna 1996
pořízeném 0.57-m f/5.2 zrcadlovým dalekohledem Observatoře Kleť CCD camerou SBIG ST-8.

Hsieh a Jewit spekulují, že i další planetky mezi Marsem a Jupiterem mohou obsahovat led a takové na led bohaté planetky mohly být zdrojem vody pro oceány na Zemi. Geologové totiž předpokládají, že většinu vody na Zemi dopravily komety při střetech se Zemí. Poměry izotopů v kometách z Ooortova oblaku však jsou dramaticky odlišné od vody v zemských oceánech. Na zodpovězení těchto otázek však bude třeba dalších výzkumů - minulého vývoje drah dnešních pásových planetek, chemického/spektroskopického zkoumání i detekování kometární aktivity u dalších těles na podobných skoro kruhových drahách v hlavním pásu.