Kleťský zvířetník XVII.

Jana Tichá - 30. 12. 2017

Ptal se mě kolega, zda vůbec letos budu psát zvířetník? Zda už se neopakuju? Kuňáci na větvi, veverky na větvi, Tichá z nich na větvi :-) Tak mne to nadzvedlo, že jsem šla psát. Abych se neopakovala, napíšu vám o tom, co jsem zblízka viděla úplně poprvé. Veverku. Samozřejmě, že veverku. Veverku, která si chystá stavební materiál.

Jak známo, veverky si buď staví kulovitá hnízda ve větvích stromů nebo osidlují dutiny stromů. V obou případech je pečlivě vystýlají a připravují si i jakési záklopky, kterými se v případě nepříznivého počasí v hnízdě zavřou zevnitř. Tam se pak ještě přikryjou huňatým ocasem a chrní. Kvalitní hnízdo je taktéž zásadní podmínku přežití malých veverčat, proto nejpilnějšími a nejdůkladnějšími stavitelkami jsou veverčí matky. A jednu takovou budoucí matku a zároveň stavitelku jsem letos jednoho červnového rána nachytala za oknem.  a


Vstávám na Kleti z postele a mhourám. Na našem nejvýše položeném šeříku v Evropě se pohybuje rezavá veverka. Jaksi zvláště a neobvykle. Šátrám po brýlích a plížím se k oknu. Veverka skáče na větev nejvzdálenější od okna. "Zdrhá", říkám si. "Nandám ořechy a třeba se vrátí." Leč veverka nemizí, alébrž lomcuje větví. Usychající větví. A pak konečně zaostřím a vidím. Veverka zuby odtrhává kůru a pod ní uloženou vrstvu lýka odlupuje v úzkých proužcích o délce odhadem pět až sedm
centimetrů. Na jedné straně si je nechává přichycené. Tak postupuje kolem dokola větve, až si na daném místě připraví jakési "paraplíčko" z lýkových třásní.

Veverka mi odbíhá. Buď se něčeho lekla nebo si potřebovala odpočinout. Teprve teď vidím, že je březí. Vyklenuté těhotenské bříško jí změnilo těžiště a ona se tomu musí při skocích z větve na větev přispůsobovat.



Veverka se poměrně rychle vrací. Dohopká k prvnímu z míst s předpřipravenými lýkovými třásněmi, rychle je odkusuje jednu po druhé, motá si je do tlamky do klubka a rovná předníma tlapkama. Přesunuje se k dalšímu třásňovému "paraplíčku" a sklízí dál. Když má chomáč lýka velký skoro jak svou hlavu, odbíhá s nashromážděným materiálem kamsi do lesa. Za chvíli je zpět, pokračuje ve sběru předpřipraveného lýka a brzy odnáší další kouli. Napotřetí má hotovo. Rezatý ocásek zavlaje a mizí v lese. Toho dne už se neobjevila. Asi někde vysoko ve skrytu větví pokračovala v budování toho nejlepšího hnízda.

A já jsem poprvé v životě zblízka viděla, jak veverky "nakupují ve stavebninách".



Foto i text Jana Tichá