KLEŤSKÝ ZVÍŘETNÍK X.
Jana Tichá - 19. 12. 2010
Ráno se rozespalá ani nedopotácím k oknu a už slyším ten rachot. Hejno sýkorek rozhrabuje čerstvý sníh vybírajíc poslední slunečnice a brhlík buší zobákem do plechu. Ořechy už mu šlohla veverka. Večer okno otevřu na kontrolu stavu oblohy a kuňáků. Najednou šup šup dráp dráp - ze stínu v rohu parapetu vystřelí myšice a plác - doplachtí do větví keře. Není tu těch zvířat vůbec nějak moc?
V paneláku potkáte nanejvýš moly ve skříni či potkana u popelnic. U nás v devátém patře nejsou ani mouchy. I vrabci z hromosvodu se po zateplení domu někam odtěhovali. Bydlivše napůl v chraněné krajinné oblasti však máte kolem sebe zvěře někdy až moc. Jak klesá venkovní teplota, stoupá hustota uhelníčků. Při -15 stupních Celsia už je keř před oknem přeplněn. Slunečnice vozíme v pytlích a nestačíme dosejpat (dosýpat?). Při dalším ochlazení se dostavují i jinak nekontaktní a nekomunikativní druhy. Občas třeba sojky.
Poslední dny zavítal dokonce opatrný strakapoud, kterýžto jinak kontroluje nanejvýš plot. BTW, vždycky jsem si myslela, že strakapoudi jsou červení jen na hlavičce, leč on má kupodivu krásně červená peříčka i pod bříškem :-)
Loni jsem zmiňovala, že veverčích návštěv s podzimem ubývalo. Nebylo však všem dnům konec. Občas se objevil tmavý Melír s otrhanýma ušima.
Přesně na mé narozeniny obětavě dorazil deštěm navlhlý gratulant Zlaťák.
The Kleť Squirrel Monitoring Program však pokračoval. Provoz veverek na naší zahradě slábl. Stopy veverčího hodování jsem ale nalézala v lese okolo.
Bohužel, už jsme ani jednou nezahlédli pilnou a pracovitou veverku Tlapku Rezavotlapku. Vzhledem k tomu, že Tlapku jsme pozorovali už nějakých 5 až 6 let, je pravděpodobné, že už odešla do veverčího ořechového "nebíčka", je-li nějaké. Schránčlivá přičinlivá samička by, myslíme, neopustila jen tak pro nic za nic bohatě zásobované teritorium. Tlapka byla naše věrná veveří kolegyně a kamarádka.
Pořídila a vychovala pro zdejší lesy řadu krásných nových veverek. V minulých pokračováních Zvířetníku jsme představili například Tmavouška, Tlapičinku, Adíka, Bobo, Natašáky atd. Veverky tlapkoidního zbarvení (tmavohnědá s rezavýma tlapkama a rezatým lemem kolem bílého bříška) jsou však k vidění po celé Kleti.
Jako předvánoční dárek dorazila minulý víkend úplně nová rezavá veverka v krásném zimním kožíšku. Několikrát navštívila okenní krmítko, otlapkala zahradu a okousala špičky větví na smrku u vrátek. Tak uvidíme. Snad jí soužití s astronomy bude vyhovovat.
Volnější biologickou niku kleťské hvězdárny obsadil nový kuňák. Jak už bylo řečeno v jednom z předchozích Zvířetníků, kuňák je čestná, leč v naturáliích honorovaná funkce ekologické ochrany majetku hvězdárny, potažmo tedy našeho zřizovatele, před myšmi všech druhů. Nadto je kuňák krásný. Zejména v zimě jeho kožíšek předstihuje v hebkosti, hustotě a lesku kožichy z výkladních skříní luxusních obchodů. Říkáme mu Fejsulík (od face), to kvůli bílým skvrnám od krku až na tvářičky, případně Lumpe, Potvoro plyšová, Sametonožko, Obludo plotová atd. Myši si loví sám. Od nás požaduje sušené švestky, piškoty, vejce na tvrdo, případně buchty od babičky či piškotovou bábovku, ale to jen výjimečně. Narozdíl od předchozích kuních hlídek miluje jablka (biojablka má jednoznačně raději - pak že je to jen reklamní nálepka :) K dalším jeho jídelním úchylkám patří jádra vlašských ořechů. Souhrnně řečeno se z kuny skalní rekvalifikuje na kunu lesní, šplhající po stromech, a následně až na veverku.
Dokonce rozžvejkal i slunečnicová semena. Asi si myslí, že na zákonem chráněné veverky budou vyšší dotace než na kuny. Největší nectností kuňáka je, že se fotí ještě méně rád než veverky. Okno však omatlává stejně úspěšně jako ony.
Stmívá se a už jsem vybrala k článku i fotky. Teď se musím jít podívat na kuňáka. Jen opatrně otevírat okno. No řekněte, chtěli byste mít myš v ředitelně ?
Snímky © 2010, Observatoř Kleť (Miloš Tichý (7), Jana Tichá(2))