HUBBLOVA VESTA

Jana Tichá - 12. 3. 2005

Hubblův kosmický dalekohled (HST), vypuštěný na oběžnou dráhu kolem Země v roce 1990, se přibližuje ke svému dubnovému patnáctému výročí. Tento (přes všechny problémy) skvělý projekt NASA/ESA se však zároveň nachyluje ke svému konci, protože už byly zastaveny další servisní lety raketoplánu k HST. Přestože většina významných vědeckých úspěchů Hubblu se vztahuje ke vzdálenému vesmíru, nelze opominout ani podíl na výzkumu sluneční soustavy a jejích malých těles - planetek a komet. Ponořme se do archívu HST. Tak třeba planetka Vesta - podrobný pohled na planetku i bez kosmické sondy.

Planetka (4) Vesta je jednou z největších planetek hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem. Objevil ji H. W. Olbers jako čtvrtou známou planetku v roce 1807. Planetka kolem Slunce oběhne po velmi málo výstředné eliptické dráze jednou za 3,63 roku. její průmeř je 525 kilometrů. Planetka Vesta je také známa jako mateřské těleso takzvaných HED meteoritů.

Série 24 černobílých snímků z Hubblova kosmického dalekohledu ukazuje celý průběh 5,34-hodinové rotace planetky Vesta. V té době byla planetka od Země vzdálena přibližně 175 milionů kilometrů.

Výškopisná mapa v nepravých barvách zobrazuje velky dopadový (impaktní) kráter se středovým vrcholem na jižní polokouli planetky Vesta. Počítačový model je vytvořený na základě snímků HST, oblast kráteru je zobrazena modře.

Tato dvojitá mapa povrchu planetky Vesta zobrazuje nahoře rozdílné tmavé a světlé oblasti na povrchu Vesty, způsobené zřejmě lávovými proudy, či naopak rozbitím svrchní krusty následnými impakty menších těles. Na spodním pásu je v nepravách barvách zobrazeno složení povrchu Vesty. Ukazuje, že celý povrch planetky byl buď přetaven nebo že láva vytékající z vnitřku tělesa pokryla celý jeho povrch, na kterém jsou zřejmé dva typy ztuhlé lávy - tzv. bazaltu.

Snímky planetky Vesta z HST byly pořízeny v letech 1994 a 1996 a na výzkumech se podíleli hlavně B. Zellner z Georgia Southern University a Peter Thomas, Cornell University.