Eros jako na dlani

Pavel Gabzdyl - 23. 5. 2001

Kdo by neznal poetické putování Malého prince po malých planetkách s rychlým střídáním dne a noci, s malou přitažlivostí a dalšími zvláštnostmi. Nové pohledy na detaily planetky Eros, které nám přinesla sonda NEAR-Shoemaker, se zdají být z tohoto pohádkového světa jako vystřižené.

Pokud byste byli opravdu dobrými hráči basketballu a nedělalo by vám problémy vyskočit do zhruba metrové výše, pak byste si asi na planetce Eros svou oblíbenou hru příliš nevychutnali. Díky její malé přitažlivosti byste totiž skákali téměř jeden a půl kilometrů vysoko! Hra basketballu na Erosu by tedy připomínala spíše blechy skákající po shnilé bramboře. Planetky samotná totiž opravdu připomíná bramboru s rozměry 33x13x13 kilometrů. Zároveň byste si však museli dávat pozor, aby váš výskok nebyl příliš prudký, jinak byste se vymanili z jejího gravitačního objetí a to by byl skutečný průšvih.

Procházka po povrchu Erosu by však byla nadmíru zajímavá a určitě by se hodila do příhod Malého prince. Čekal by tam totiž na vás opravdu zvláštní svět s balvany velkými jako dům, s podivnými skvrnami a velmi blízkým, silně pokřiveným horizontem, který by se při vaši pouti znenadání vynořoval podobně jako vysoké kopce na Zemi. Pokud byste však byli experty v oboru, možná by vás zaujala nepřítomnost malých kráterů na jinak velmi zjizvené tváři asteroidu.

Právě takové zážitky slibuje na povrchu asteroidu Eros Peter Thomas z Cornellovy univerzity, zabývající se studiem detailních snímků ze sondy NEAR - Shoemaker, která 12. února letošního roku úspěšně dosedla na její povrch. Mise byla zakončena o 16 dní později a více než 160 tisíc snímků, které z toho zvláštního světa odvysílala, určitě zaměstná mnoho výzkumníků ještě na několik následujících let. Thomas však spolu s dalšími hostujícími vědci již nyní v časopise Science z 20. dubna publikoval první komplexní analýzu malých útvarů na povrchu Erosu s rozměry do jednoho metru. Opět byl zdůrazněn již několikrát publikovaný objev velkého počtu malých balvanů, velkých impaktních kráterů, nečekaně nízký počet malých kráterových "jamek" a stopy dosud neznámé eroze.

Nesčetné impakty daly na povrchu Erosu za vznik nejméně sto tisícům kráterů. Je však zvláštní, že například oproti měsíčnímu povrchu se zde nachází mnohem méně kráteru menších rozměrů. Tato skutečnost poněkud odporuje představám planetky Eros, která se občas "prodírá" pásem asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, kde jistě muselo docházet k nesčetným kolizím s menšími kusy skal. Vědci proto hledají mechanismus, který by malé krátery na povrchu Erosu překryl.

Jedna z teorií předpokládá vyhlazení menších kráterů při střetu planetky s opravdu velkými projektily. Taková mohutná srážka by jistě vyvolala silné seismické a zvukové vlny, které mohly malé krátery rozrušit a vymazat z povrchu. Na asteroidech by tento proces mohl být umocněn jejich menší přitažlivostí, která umožňuje malým skalám a drobnějším úlomkům opustit povrch planetky mnohem snadněji než na masivnějších objektech, jakým je například náš Měsíc. Velké krátery by však tomuto způsobu "eroze" podléhat neměly.

Zmíněné seismického "setřásání", nebo také jiné dosud neznámé procesy mohly být příčinou i velmi zvláštních útvarů na povrchu Erosu, kterými jsou ploché a hladké oblasti, které se vyskytují na dně některých kráterů. Ploché skvrny mají průměr od jednoho do patnácti metrů a vypadá to, že jsou tvořeny stejným materiálem, ze kterého jsou i valy vlastních kráterů. Zde nepřichází v úvahu proces, který stvořil podobné ploché útvary uvnitř měsíčních kráterů, které obvykle odkrývají odlišný a pevnější podpovrchový materiál. Údaje z laserového výškoměru však ukázaly, že tyto zvláštní oblasti nejsou jen velmi hladké, ale zároveň přesně kopírují tvar planetky vzhledem k lokálnímu tíhovému působení. Jemný, neustálými srážkami drcený materiál (regolit), který pokrývá snad celý asteroid se tedy chová podobně jako kapalina. "Seismické setřásání způsobené velkými impakty mohlo takové tekuté chování regolitu způsobit", tvrdí Dr. Andrew Cheng z Laboratoře aplikované fyziky Johns Hopkins University.

Povrch Erosu je rovněž pokryt obrovským množstvím balvanů. V některých oblastech připadá na jeden kilometr čtvereční zhruba 25 balvanů s rozměry přesahujícími osm metrů. Při procházkách po Erosu bychom tedy tyto obří "menhiry" potkávali velmi často. Vědci odhadují, že se zde může vyskytovat kolem milionu podobných balvanů. Počet menších asi metrových balvanů je však ještě 500krát větší.

Balvany jsou zároveň do regolitu či půdy Erosu ponořeny do různé hloubky. Vědci předpokládají, že starší z nich jsou ponořeny do větší hloubky a že mnohé z nich byly také vykopnuty ze svého hnízdečka silnými novějšími impakty.

Pavel Gabzdyl
Zdroj: Space.com a další (převzato z IAN)