Druhý po Plutu ? aneb 2004 DW
Jana Tichá - 21. 2. 2004
Astronomové stále pátrají po skutečném vzhledu tzv. Kuiperova pásu ledových těles za drahou Neptunu. Kolem Pluta, dříve jednoznačně jmenované deváté planety sluneční soustavy se to začalo od roku 1992 hemžit dalšími transneptunickými tělesy. Zprvu se tato tělesa zdála jen nevýznamnou drobotí, jak se výzkum Kuiperova pásu rozvíjel, přibývaly i objevy těles řádově srovnatelných s Plutem. Naposled držel rekord Quaoar, těleso jehož rozměr 1250 km byl přesně změřen s pomocí Hubblova kosmického dalekohledu.
Těleso 2004 DW (označené šipkou.)
Snímek byl pořízen 1,06-m KLENOT Teleskopem Observatoře Kleť expozicí 50 sekund. Výřez cca. 8 x 8 úhlových minut. Foto Miloš Tichý a Jana Tichá
Nyní, přesně 17.února 2004, stejný tým objevil nové transneptunické těleso, možná ještě větší než Quaoar a tedy možná druhé po Plutu ve vzdálených chladných končinách sluneční soustavy. Objevitelé Mike Brown a Chad Trujillo z Caltechu v Pasadeně a David Rabinowitz z Yale university používají k pátrání po transneptnických tělesech 1,2-m Oschnin teleskop na Mt. Palomaru (to je vůbec přístroj nepřehlédnutelný ve výzkumu sluneční soustavy už od fotografické éry), nyní ovšem čerstvě vybavený unikátní velkou QUEST CCD kamerou. K objevovým a poobjevovým pozorovacím datům se velmi rychle podařilo německým astronomům nalézt v archivních datech (zejména DSS) předobjevové snímky 2004 zpětně až do roku 1951 (1951, 1954, 1991, 1992, 1993, 1996, 2000, 2001 a 2002) jednak taktéž z Palomaru, pak z australské Siding Spring a pozdějí z projektu NEAT na Palomaru i na Havaji. Takto dlouhá série dat umožnila přesnější výpočet dráhy a Brian Marsden z Minor Planet Center tak mohl 2004 DW zařadit mezi Plutina v rezonanci 2:3 s Neptunem, s vystřednější dráhou (e=0,22), velkou poloosou 39,47 AU a sklonem 21 stupňů k rovině ekliptiky.
Ze změřené jasnosti objektu (H = 2,2) pak vycházejí odhady velikosti 1400 km (Brown), 1650 km (Trujillo) či dokonce 1800 km. (Připomínám udávaný průměr Pluta 2320 km a jeho měsíce Cháronu 1270 km.) Veškeré tyto údaje o velikosti 2004 DW jsou ovšem jenom odhady s použitím albeda Quoaru. Ten má ovšem poměrně hodně odrazný povrch (10 %). Takže dokud nebudeme znát o 2004 DW přesnější data, a nejlépe nebudeme mít jeho průměr změřen s pomocí HST jako u Quoaru, tak je jásání nad "Plutem číslo dvě" poněkud předčasné. Jak řekl známý expert v oboru TNO Dave Jewitt, máme jen omezené znalosti i těch největších těles za drahou Neptunu a bude třeba ještě hodně práce abychom ledové končiny sluneční soustavy skutečně poznali.