Jana Tichá - 29. 12. 2018 | přístupy: | vytisknout článek
Z dosavadních Zvířetníků mohla široká čtoucí veřejnost získat dojem, že žiji na jen a pouze na vrcholku nejvýznamnější jihočeské hory, kolem sebe hvězdy, mraky, smrky, srnky a kuny. Někdy na střídačku a někdy zároveň. Letos konečně(!) musím tento rozšířený omyl vyvrátit. Vyskytuji se i v civilizaci, a to nejen v té každodenní, k níž patří doprava, obchody, úřady, ordinace, školy a cukrárny, ale i v té civilizaci nejcivilizovanější, nejvznešenější jako jsou slovutné umělecké galerie, památné historické budovy a podobně. Asi takto: Kráčím svátečně oblečena a snažím se příslušně zapadat do ušlechtilého ducha povznášejícího prostředí. A najednou: Hop! Tamhle hopká veverka. Dokonce rezavá.
Nedaleko kouká zajíc. No jako zajíc. Vyhlíží asi jetel. To kuna vypadá přísně, i když už si nese náklad vajec.
A další veverka. Sice je lehce namodralá, ale přesto milá.
Zato zajic zaujatě obhliží zelí.
Hýl vypadá úplně jako hýl.
Radši ten životem kypící umělecký svět opouštím a směřuji na seriózní úřad. Ovšem když právě tam potkám další veverku, vidím, že mi nezbývá, než se raději vrátit na Kleť :-)
Za inspiraci děkuji kurátorům expozice Meziprůzkumy 2018 v Alšově jihočeské galerii.
Foto autorka textu, citovaná umělecká díla:
gobelín Milada Marešová - Marie Teinitzerová,
nástěné talíře z Mezinárodního keramického sympozia v Bechyni,
Příbuzenstvo Kristovo, poč.16.stol.,Porýní,
gobelín České Budějovice dle návrhu Cyrila Boudy.
Jana Tichá
1 887 586 návštěv od 1. března 2003
