Uprchlík v Kuiperově pásu

S pomocí dalekohledů Evropské jižní observatoře (ESO) byla objevena první uhlíkatá planetka v Kuiperově pásu. Doposud všechna tělesa za planetou Neptun byla pokryta ledem z metanu, čpavku a podobných uhlovodíků. Poprvé astronomové zaznamenali těleso, které v dané oblasti nemohlo, dle současných poznatků vzniknout, ale muselo se sem dostat z jiné části sluneční soustavy.

Těleso s označením 2004 EW95 je velmi bohaté na uhlík. V chladné oblasti sluneční soustavy jde tak o první objev tohoto druhu. Objekt velice pravděpodobně vznikl v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, a následně byl do oblasti Kuiperova pásu vypuzen gravitačními vlivy či přímo gravitačními fackami.

umělecká představa tělesa 2004 EW95 (Zdroj: ESA)

Je zřejmé, že počátek vývoje sluneční soustavy byl velice bouřlivý. Modely ukazují, že v počátcích docházelo k migraci neboli putování velkých planet přes sluneční soustavu, což mělo za následek vypuzování menších těles buď do Slunce, do vzdálenějších oblastí sluneční soustavy či dokonce úplně pryč do mezihvězdného prostoru. A proto by oblast Kuiperova pásu měla obsahovat tělesa, která vznikla v hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem a jsou na uhlík bohatá (planetky typu C, carbonaceous asteroids čili planetky uhlíkaté).

Podivnost tělesa 2004 EW95 objevil Wesley Frasey z Queens University v Belfastu, který pořizoval spektra tohoto tělesa, a to se mu ukázalo úplně odlišné od spekter ostatních členů Kuiperova pásu. Po tomto zjištění následovala další pozorování, která vedla výsledně k potvrzení, že spektrum a tím pádem složení je pro danou oblast neobvyklé.

Pozorování byla poměrně složitá, protože těleso má průměr pouhých  cca 300 kilometrů a je od nás ve vzdálenosti cca 4 miliard kilometrů. A nadto se během pořizování spektra  těleso pohybuje, což je třeba kompenzovat . Ve spektru byly patrné oxidy železa a fylosilikáty, což jsou materiály v Kuiperově pásu doposud nepozorované, a ukazují na to, že těleso se opravdu zformovalo ve vnitřní části sluneční soustavy.

Tento objev tak opět pomohl doplnit mozaiku vzniku sluneční soustavy a dokázal teorii migrace z hlavního pásu planetek do Kuiperova pásu. Práce byla výsledně publikována v časopise Astronomical Journal

Zdroj: ESA