TRPASLIČÍ PLANETY aneb opakování a doučování

Víte, co je to trpasličí planeta? Našla jsem krásnou definici. "Je to něco, co vypadá skoro jako planeta a není to planeta."

Téměř před rokem, na závěrečném zasedání kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze v srpnu 2006 odhlasovali přítomní astronomové definici planety, z níž vyplynulo, že kolem našeho Slunce obíhá osm řádných planet (od Merkuru po Neptun) a další menší tělesa - komety, asteroidy a trpasličí planety. Nově vytvořená kategorie trpasličích planet zahrnuje tělesa, která jsou dostatečně velká na to, aby se zakulatila vlastní gravitací a přitom nejsou gravitačně dominantní na své dráze, naopak obíhají kolem Slunce ve stejné oblasti jako řada dalších těles.

De facto jsou trpasličími planetami jednak největší členové hlavního pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru a jednak největší členové Kuiperova pásu za drahou Neptunu čili největší transneptunická tělesa.

Kolik trpasličích planet známe?

Komentář k definici trpasličí planety vyjmenovává zatím tři z nich - Ceres, největší známé těleso hlavního pásu planetek, z transneptunických těles pak Pluto a 2003 UB313, nyní už pojmenovanou jako Eris. Tolik oficiální výčet. Mezinárodní astronomická unie pracuje na rozšíření tohoto oficiálního seznamu. Z čeho lze vycházet ? Aneb jak hmotné a tedy zjednodušeno řečeno jak velké těleso se může gravitačně samozakulatit? Ceres má průměr přes 900 kilometrů. Ceres v hlavním pásu planetek však je kamennou trpasličí planetou na rozdíl od ledových těles transneptunických. Hmotnost potřebná na zakulacení a potažmo dostatečný průměr by u ledového tělesa měl být menší. Můžeme vycházet například ze známých ledových měsíců obřích planet. Nejmenším známým kulatým měsícem je Saturnův Mimas. Jeho průměr je cc. 400 kilometrů.

Zejména vzhledem ke vzdálenosti od Slunce neznáme transneptunická tělesa zblízka příliš dobře. Přesto z různých typů dosavadních pozorování můžeme odhadovat přesně či méně přesněji jejich rozměry.

Mike E. Brown, odborník na výzkum obřích těles za drahou Neptunu a objevitel několika z nich, se pokusil o kvalifikovaný odhad. K dubnu 2007 odhaduje počet transneptunických těles s průměrem větším než 400 kilometrů na 53, po ukončení a zveřejnění všech objevů z jejich hledacího projektu až na 80. Po prohledání celého Kuiperova pásu bychom mohli znát celkem přibližně 200 trapsličích planet za drahou Neptunu. K oněm 53 trasneptunickým tělesům-kandidátům na statut trpasličích planet by kromě Eris (2400 km) a Pluta (2300 km) patřili například Varuna (780 km), Orcus (1100 km), Quaoar (1290 km), Ixion (980 km), 2005 FY9 (1600 km), 1996 TO66 (540 km), 2002 AW197 (940 km) či Sedna (1800 km). Brown tam řadí i podivné a zvláštní 2003 EL61 (2000 km), o jehož zařazení kvůli šišatému tvaru mnozí pochybují. Na druhou stranu 2003 EL61 získalo svůj tvar rugbyového míče zřejmě až druhotně srážkou s jiným tělesem.

Přinášíme celou tabulku ze stránek M. E. Browna na kalifornském Caltechu. Pro srovnání jsou v ní modře uvedeny i parametry osmi planet sluneční soustavy.

Mimochodem, zastánci toho, že vše co je ve sluneční soustavě kulaté je planeta, právě zde mohou vidět, jak by se nám vesele rozrůstal seznam planet a jak by byl "šikovný" k zapamatování.

Ze seznamu potenciálních ledových trpasličích planet připadá nejvíc, tedy 15 objevů na tým M. Browna, 8 na Deep Ecliptic Survey, 4 na NEAT, 4 na Spacewatch, 3 na D. Jewitta a kol., další astronomové včetně objevitele Pluta C. Tombaugha mají po jednom objevu.

Kandidát na trpasličí planetu Orcus (označený šipkou.)
Snímek byl pořízen 1,06-m KLENOT Teleskopem Observatoře Kleť expozicí 50 sekund.
Výřez cca. 8 x 8 úhlových minut. Foto Miloš Tichý a Jana Tichá

Také v hlavním pásu planetek známe kandidáty na trpasličí planety, v tomto případě kamenné. Patří k nim zřejmě další planetky Pallas a Hygeia.

Zdroj: Caltech - M. Brown (včetně obrázků i tabulky)