STO TISÍC

Sto tisíc - tuto další magickou hranici dosáhl počet tzv. číslovaných planetek, tedy planetek se spolehlivě určenou drahou letos na konci října.

Stotisícová hranice byla nejen dosažena, ale hned i překročena. A to hned o dalších osmnáct tisíc. Hledání planetek, jejich objevy, následná astrometrie a výpočty drah totiž narůstají neuvěřitelným a stále se zrychlujícím tempem. Zatímco dosažení první tisícovky planetek trvalo více než sto let (1801-1923), dál se tempo začalo zrychlovat - 5.000 v roce 1991, 10.000 v roce 1999, 20.000 v roce 2001 a 50.000 v roce 2002.

Hlavní pás planetek

A proč? Může za to neoddiskutovatelně rozvoj techniky. První tisícovku ovlivnil přechod od vizuálního (to už si snad ani nedovedeme v reálu představit) k fotografickému objevování planetek (to bych ještě měla umět, i když skleněné fotografické desky s atronomickou emulzí už, pokud vím, nikdo nevyrábí). Piplavá fotografická astrometrie je matkou většiny z první pětitisícovky planetek, ale pootevřenými dveřmi už vyhlížela CCD technika (projekt Spacewatch od 1984).

Hlavní pás planetek ("z boku")

Objevy planetek se v posledních letech více či méně věnují tři stovky observatoří po celém světě. Téměř 90% procent všech objevů však připadá na pouhou dvacítku z nich. Absolutní prvenství patří americkému projektu LINEAR (Lincoln Laboratory Near Earth Asteroid Research) s 1-m dalekohledem v Novém Mexiku a zpracovávacím centrem v Massachusetts. LINEAR je zaměřen na hledání blízkozemních asteroidů a tisíce planetek v hlavním pásu jsou jen jaksi navíc. Na LINEAR nyní připadá 50% všech číslovaných objevů planetek, cca. tři čtvrtiny všech astrometrických pozorování planetek a cca. tři čtvrtiny všech dosud objevených blízkozemních asteroidů. Kromě mamutího LINEARu jsou v nejvýkonější dvacítce jednak další současné velké hledací projekty zaměřené na NEOs (LONEOS, Spacewatch, NEAT, Catalina aj.) a dále observatoře, kde se hledání planetek kombinuje s jejich následnou přesnou astrometrií (ESO, Mt. Palomar, Siding Spring, Kleť). Jihočeská Kleť je také jedinou českou observatoří v nejproduktivnější dvacítce. Navíc zde (zatím) zůstáva několik dříve produktivních stanice, které buď už vůbec nepracují nebo se nevěnují planetkám (Krym, Heidelberg, Kitami aj.)

Kuiperův pás

Při objevech planetek nejde samozřejmě o počet objevů jako takový, ale o to, že přibývající počet nově nalezených těles nám umožňuje vytvořit si co možná nejpodrobnější představu o populaci malých těles ve sluneční soustavě tj. včetně blízkozemních asteroidů (NEA) i těles pohybujících se uvnitř dráhy Země (IEO) či naopak těles za drahou Neptunu (TNO) včetně tzv. těles rozptýleného disku (SDO) a výlsedně tak mít co možná nejdokonalejší podklady ke studiu vzniku a vývoje sluneční soustavy a srovnání s dnes už prvními známými planetárními soustavami kolem jiných hvězd.

Je jenom škoda že, že "hezká čísla" (99.999) a (100.000) nemohla být přidělena Plutu a zatím největšímu známému tělesu za drahou Neptunu 2003 UB313. (Ale o práci na definici planety a stále pokračujících potížích s Plutem bude další příspěvek).

Další zajímavé informace o hledání planetek viz též:

10.000 číslovaných planetek
20.000 planetek aneb děsně moc planetek
50.000 planetek aneb překračování hranic