Jana Tichá - 25. 4. 2008 | přístupy: | vytisknout článek
Letos v dubnu si připomínáme nedožité 80.výročí narození E. M. Shoemakera, astronoma a geologa považovaného za otce výzkumu blízkozemních těles. Vzpomínka na jeho mimořádné dílo nebude krátká, protože ji prostě zkrátit nelze.
Eugene (Gene) Merle Shoemaker se narodil 28.dubna 1928 v Los Angeles. Magisterské studium absolvoval na Caltechu a poté nastoupil do U.S. Gelogical Survey (USGS - Geologické služby Spojených států), organizace s níž zůstal ve spojení až do konce svého života. Jeho první prací bylo hledání uranových ložisek v Coloradu a Utahu. Přes tento praktický úkol se Gene Shoemaker zároveň zajímal i o Měsíc, možnost letu na Měsíc, v souvislosti s tím o povrch Měsíce. Od toho už bylo blízko k měsíčním kráterům a poměru vulkanických a impaktních (dopadových) příčin na vznik kráterů na Měsíci. Shoemaker se pustil do doktorského studia na Princetonu, mezitím jej však U.S. Geological Survey odeslala zkoumat vulkanické procesy, neboť uranová ložiska se často nacházela v erodovaných jícnech dávných sopek. (Možná kdyby se v letech studené války ve Spojených státech tak pilně nehledala strategicky významná ložiska uranu, jaká měl Sovětský svaz pohodlně přístupná v tehdejším Československu, nevrhl by se Gene Shoemaker tak důkladně na studim kráterů všeho druhu a nestal se tak významným odborníkem přes blízkozemní tělesa.....aneb všechno souvisí se vším). A druhá, tentokrát neopominutelná souvislost - v roce 1951 se Eugene Shoemaker oženil s Carolyn, která ho tak či onak provázela nejen osobním životem, ale i jeho geologicko-astronomickou kariérou. Carolyn Spellmann Shoemakerová se narodila 24.června 1929 a původně se vůbec nechtěla stát vědcem, ani astronomem ani geologem. Ba naopak, geologie jí původně připadala poněkud nudná. Vystudovala historii a politické vědy. Po sňatku s Gene Shoemakerem se starala o domácnost a posléze o tři děti. Jak sama řekla, vycvičila se tak v trpělivosti a pečlivosti, kterou později zužitkovala při společné astronomické práci :-)
V roce 1952 navštívil Shoemaker poprvé Meteorický kráter v Arizoně a ten jej přivedl ke studiu kráterů impaktních. V roce 1956 se Shoemaker pokusil zainteresovat USGS na tvorbě geologické mapy Měsíce. Práce však byla brána jako okrajová, jeho hlavním úkolem v té době byl výzkum kráterů vytvořených při malých nukleárních explozích pod Yucca Flats v Nevadě a jejich srovnání s Meteorickým kráterem v Arizoně. Při pracích zaměřených na zkoumání mechanismu meteorických impaktů objevil spolu s Edwardem Chao coesit, vzácnou modifikaci křemene vzniklou vysokých tlacích při impaktech. Také doktorskou práci na Princetonu (1960) věnoval Meteorickému kráteru.
Od roku 1961 vedl Eugene Shoemaker pobočku USGS ve Flagstaffu v Arizoně. Zaměřoval se stále více na "astrogeologii", sondy Ranger k Měsíci a výcvik astronautů programu Apollo. Jeho velkým snem bylo letět na Měsíc, ale diagnostikovaná Addisonova choroba mu přímou účast na kosmickém letu znemožnila. Zapojil se však významně do přípravy geologických aktivit pro program přistání na Měsíci. Od roku 1969 byl profesorem na Caltechu a stál tam v čele oddělení geologických a planetárních věd. Brzy po příchodu do Pasadeny v Kalifornii navázal na své studium lunárních i pozemských impaktních kráterů zájmem o tělesa, která je vytvořila, tedy na blízkozemní asteroidy. Zjistil, že toho o nich do té doby mnoho nebylo známo ani se jimi nikdo speciálně nezabýval. Spolu s Eleanor Helin(ovou) proto připravil projekt hledání kosmických těles odpovědných za impakty, tedy asteroidů typu Apollo s pomocí 0,46-m Schmidtovy komory na observatoři na Mt.Palomaru. První úspěšný objev přišel, nebo spíš přilétl, v červenci 1973 (1973 NA). Za účasti dalších spolupracovníků a studentů se program rozvíjel a a významně rozšířil skrovné znalosti o těchto tělesech z předchozích desetiletí.
Carolyn Shoemakerová se začala podílet na proměřování palomarských negativů v roce 1980. V roce 1982 se pozorovací programy Helinové (PCAS - Planet Crossing Asteroid Survey) a Shoemakerů (PACS) na 0,46-m palomarském Schmidtu rozdělily.
Carolyn Shoemakerová se ukázala být mistrem ve zpracovávání fotografických snímků. Začala používat stereomikroskop na srovnávání dvou snímků stejného pole na obloze. Pro mladší ročníky nutno podotknout, že pokud má přinést skutečně kvalitní výsledky, vyžaduje fotografické hledání a astrometrie planetek pečlivost a preciznost téměř nadpozemskou, "svatou trpělivost" jak by řekla moje babička. A Carolyn byla těmito vlastnostmi nadána ve velké míře. Ona by se bez Gene Shoemakera nikdy nestala astronomkou a objevitelkou, on by bez její práce nikdy nedal dohromady své statistiky blízkozemních těles.
Prvním úspěchem této nové fáze programu (PACS - Palomar Asteroid and Comet Survey) byl objev (3199) Nefertiti, asteroidu typu Amor s přísluním pouhých 0,13 AU od dráhy Země. Dalšími z objevů jsou třeba potenciálně nebezpečné asteroidy (3671) Dionysus, (4450) Pan či (6239) Minos. Roku 1982 objevili manželé Shoemakerovi první ze 32 komet nesoucích jejich jméno - kometu 1983p = C/1983 R1 (Shoemaker). Nejznámějším z jejich kometárních objevů však je kometa D/1993 F2 (Shoemaker-Levy 9) s jádrem rozštěpeným na více než 20 fragmentů, známá "šňůra perel". Tato kometa se v červenci 1994 srazila s planetou Jupiter. "První srážka ve sluneční soustavě v přímém přenosu" proběhla za obrovského zájmu a pozorovatelského úsilí astronomů celého světa. Shodou okolností právě v té době už zbývalo jenom pár měsíců do ukončení shoemakerovského fotografického pozorovací programu na Mt.Palomaru.
Pokud jde o planetky, k nejdůležitějším výsledkům jejich pozorovacího programu lze počítat 40 blízkozemních asteroidů (NEA). Dneska, ve srovnání s produkcí LINEARu, CSS, Spacewatche a dalších CCD survey se to může zdát málo, ale před deseti lety to byla desetina všech známých NEA. Celkový počet shoemakerovských číslovaných objevů všech typů planetek, tedy nejen NEA, přesahuje tři stovky.
Sluší se podotknout, že mimo své vědecké výsledky vychovali manželé Shoemakerovi tři děti, syna Patricka a dvě dcery Christine a Lindu, a dočkali se několika vnoučat.
Správná vzpomínka na významnou osobnost by měla obsahovat i vzpomínku osobní. Prosím: V červnu 1993 jsme vkročili na svoji první velkou mezinárodní astronomickou konferenci - Asteroids Comets Meteors 1993 v italském Belgirate. U konferenční recepce jsme jako úplně první účastníky potkali právě Carolyn a Eugena Shoemakerovy. Shoemakerovy zaujalo, že jsme také manželská dvojice. Ještě víc je tehdy zaujalo, že někdo o tolik mladší než oni, ještě umí hledat a měřit planetky pomocí velké fotografické komory. (Tady musím podotknout, že i fotografická éra na Kleti už se v té době chýlila ke konci a jednak, že se poté objevili ještě mladší astronomové se zřejmě poslední fotografickou přehlídkou, odstartovanou za pomoci mnoha dobrých rad Shoemakerů - tzv. Bigelow Sky Survey na zaměřenou hledání planetek ve vysokých deklinacích vedená Timothym Spahrem, dnes pracovníkem Minor Planet Center). Diskutovali jsme o fotografických materiálech pro astronomii i o nástupu CCD. A také si pamatuji, jak Carolyn říkala, že ti různí studenti, které má na praxi, jsou sice šikovní, ale že když odjedou, tak že si stejně po nich vše přeměří sama znovu :-)
Podruhé jsme se setkali na dalším ACM v roce 1996 ve francouzských Versailles.
18.července 1997 při každoroční cestě po Austrálii věnované zkoumání impaktních kráterů zahynul Eugene Shoemaker při čelní srážce automobilů na neupravené pouštní cestě v Tanami Desert severozápadně od Alice Springs v australském vnitrozemí. Je tragickou ironií, že člověk který celý život zkoumal srážky v kosmickém měřítku, zahynul při srážce automobilů, a to navíc v oblasti, kde je poměrně vzácné někoho potkat a tedy velmi nepravděpodobné se s někým střetnout.
Eugene Shoemaker nebyl jen "lovec planetek" a "průzkumník kráterů". Byl člověkem aktivně se zabývajícím neobvykle širokým spektrem vědeckých disciplin, což mu vše sloužilo ke studiu blízkozemních těles, jejich střetů s planetami a následků těchto srážek. Neoddělitelnou částí jeho práce byla organizace projektů a vědecké komunity. Před svým odchodem se spolu s Edwardem Bowellem podílel na přípravě nového hledacího programu, založeného už na CCD technologii a známého pod dnes pod zkratkou LONEOS. Byl jedním ze zakladatelů a členem rady ředitelů the Spaceguard Foundation. Jeho odborné znalosti a snaha hnát věci dopředu nám všem po jeho smrti koncem 90.let velmi chyběla. Jako by se tehdy lomila jedna epocha v druhou. Skončila fotografická éra výzkumu NEO a odstartovala éra prvních velkých CCD survey. Zároveň začaly být výzkumy NEO a možné nebezpečí střetů Země s blízkozemními tělesy pro lidskou civilizaci brány konečně v úvahu i mimo čistě vědecká fóra, například Radou Evropy, Kongresem USA, OSN atd. Znalosti, objevy a úsilí E. M. Shoemakera stály a stojí v základech už daleko rozvinutějšího výzkumu NEO dodnes.
Eugene Shoemaker obdržel mnoho nejrůznějších velmi významných ocenění už za svého života. Další následovaly po jeho tragické smrti. Včetně přejmenování kosmické sondy NASA k blízkozemnímu asteroidu Eros na NEAR-Shoemaker a vyslání ampule s jeho popelem na povrch Měsíce prostřednictvím kosmické sondy Lunar Prospector 31.července 1999. Jménem E. M. Shoemakera nazvala americká the Planetary Society i tzv. NEO Shoemaker Grants určené na podporu zkoumání blízkozemních těles na malých observatořích. Z tohoto grantu byl částečně financován optický systém teleskopu KLENOT a to je bohužel úplně poslední "setkání" s Gene Shoemakerem.
Zdroj: archiv autorky, Brian G. Marsden, USGS, MPC
1 887 586 návštěv od 1. března 2003
