OLBERS A JEHO VESTA

Všichni kdož se zajímají o planetky, samozřejmě znají první objevenou planetku Ceres i jméno jejího objevitele G. Piazziho. S prvopočátky výzkumu planetek, rannými objevy i výpočty drah jsou spojeny též další osobnosti astronomie. jedním z nich byl Heinrich W. M. Olbers.

Německý astronom Heinrich Wilhelm Matthäus Olbers (1758-1840) patřil mezi členy takzvané nebeské policie, kterou vytvořil baron F. X. von Zach a jejímž cílem bylo hledání dosud neznámé planety mezi Marsem a Jupiterem. Byla to vlastně první mezinárodní astronomická kampaň v historii.

Olbers byl v té době už zkušený pozorovatel, objevitel několika komet a autor první uspokojivé metody pro výpočet drah komet. Přesto se živil jako lékař v Brémách a astronomii se věnoval navíc ke své práci. Jeho nejznámějším kometárním objevem je periodická kometa 13P/Olbers s oběžnou dobou 72 let, kterou objevil vizuálně s malým dalekohledem 6.března 1815. Poté se kromě Olberse na jejím pozorování podíleli další známí astronomové té doby, včetně M. A. Davida z pražského Klementina. Periodická kometa 13P/Olbers byla pozorována i při dalších návratech v letech 1887 a 1956.

Olbers se podílel na znovunalezení (1.ledna 1802) a dalším sledování Piazzim objevené Ceres. V rámci těchto pozorování nalezl další planetku nazvanou Pallas (v březnu 1802).

Olbers však planetky nejen pozoroval, ale uvažoval i dál. S ohledem na hodně podobné dráhy těchto dvou známých planetek uvažoval, že jsou troskami rozpadlé planety, která dříve též obíhala kolem Slunce. Předpokládal, že další tělesa vzniklá explozí původní planety budou mít sice rozdílné dráhy ale ty se budou protínat v místě dávné exploze a v poté v bodě vzdáleném od prvního 180 stupňů. Pátraje po potvrzení této své teorie nalezl 29.března 1807 další planetku později nazvanou Vesta. Stal se tak prvním člověkem, který objevil dvě planetky. (Piazzi objevil Ceres a Karl Harding objevil v r. 1804 Juno). Trvalo mnoho desítek let, než astronomové dokázali zjistit, že tato Olbersova teorie neplatí, neboť vlivem gravitačního působení obřího Jupiteru se naopak poblíž jeho dráhy žádná další planeta nemohla vytvořit a že pás planetek je výsledkem rozpadu několika planetesimál, z nichž nikdy regulérní planeta nevznikla.

První čtyři objevené planetky byly ve své době považovány za planety, ačkoliv se astronomové dohadovali o jejich velikosti a dokonce pro ně byly vybrány symboly obdobné symbolům (značkám) používaným pro velké planety. Z této doby se také datuje dodnes se vlekoucí dilema, zda říkat planetkám planetky (malé planety) nebo asteroidy (z anglického hvězdám podobné, myšleno že vypadají na obloze či snímku jako body, tečky a nejeví se jako kotouček velké planety či jako kometa). Termín "asteroid" vymyslel William Herschel, který se pokoušel změřit průměr Ceres a Pallas a nepodařilo se mu to. Jazykový spor trvá dodnes a proto máme například "Minor Planet Center" i "Minor Planet Circulars", ale sérii konferencí "Asteroids, Comet, Meteors".

Zatímco Pallas nese válečné jméno bohyně Athény a jejím symbolem je hrot kopí. Planetka Vesta byla pojmenována po patronce panenských vestálek, bohyni ohně, domácího krbu a sestře Cerery a Junony. Jméno jí vybral C. F. Gauss. Symbolem Vesty byl oltář s ohněm .

Vesta je nejjasnější planetkou a vlastně jedinou planetkou hlavního pásu, která může být viditelná pouhým okem (ač pouze jako slaboučká hvězdička). Je druhou nejhmotnější a s průměrem cc. 520 kilometrů třetí největší planetkou. Patří mezi planetky spektrálního typu V. Hodně informací o ní získali astronomové pomocí Hubblova kosmického teleskopu. Je přibližně kulového tvaru, leč na jižním pólu má obrovský až 200 kilometrů široký a 12 kilometrů hluboký kráter, vzniklý zřejmě při dávné srážce planetesimál (protoplanetárních těles).

Část materiálu nynější Vesty tak byla vyvržena do kosmického prostoru a po delším putování sluneční soustavu se část tohoto materiálu pravděpodobně ocitla na Zemi jako zvláštní typ meteoritů patřících do skupiny bazaltických achondritů - takzvaných HED meteoritů (howardity, eukrity a diogenity). Vesta je spolu s Ceres cílem sondy Dawn, která k ní dorazí v roce 2015.

umělecká představa sondy Dawn u planetky Vesta

Pak se dovíme více o původu sluneční soustavy, vzniku a vývoji nejen planetek v hlavním pásu ale i planet zemského typu a snad bude definitivně potvrzen i původ HED meteoritů z planetky Vesta. Mimochodem, k eukritům patří též známé stonařovské meteority z pádu v roce 1808.

Kromě aktivit spojených s malými tělesy sluneční soustavy je Olbers v dějinách astronomie znám též formulací takzvaného Olbersova paradoxu, tedy zdánlivě prosté otázky "Proč je v noci tma?" jestliže je ve vesmíru tolik zářících hvězd. Tu si můžete zodpovědět sami za domácí úkol :-)

Právě letos na podzim, přesně 11.října si budeme připomínat 250.výročí Olbersova narození. Na jeho počest byla pojmenována planetka (1002) Olbersia a kráter na Měsíci.