KLEŤSKÝ ZVÍŘETNÍK XIII.

Rezavá veverka přišla včera ráno. Usedla ke slunečnicím, pohlédla na mne a jakoby pravila : "Tak co bude s výstavou našich portrétů a s letošním Kleťským zvířetníkem? A taky ořech prosím!"

Protože kleťské zvěři bude věnována nová výstava v českobudějovickém Planetáriu, Zvířetník letos obsadí zvířena zdaleka, ba přímo ze zámoří.

Spojené státy americké jsou nejen vlastí hvězd a pruhů, dolarů, korábů silnic a mrakodrapů, leč zemí mnoha druhů a poddruhů veverek. O veveřích legiích v Massachusetts jsem psala před lety (viz.Zvířetník nejen kleťský III.)

Letos nastala příležitost prozkoumat rozmanitou veverčí populaci v Arizoně.

Celá Arizona je suchá. Pokud tam vůbec něco většího než žluto šedavá tráva a polosuché keříky roste, jsou to v severní části borovice (ponderosa pine) a v jižní blíže k Mexiku obří kaktusy (saguaro). V borových hájích pak rostou veverky.

První arizonskou veverku jsem potkala jak jinak než na hvězdárně - na Lowell Observatory ve Flagstaffu. Veverky tu měli vyobrazené na informačních tabulích v borovicovém parku obklopujícím historické budovy observatoře. Známé zašustění veveřích tlapek po kůře a jehličí se najednou stalo důležitějším než výklad o objevení Pluta (taky co o tom mohou Američani říkat :-). Byla tu! Veverka Abertova! (Sciurus aberti) Nechala nás trošku se přiblížit, pokusit se o foto a pak mávla nápadným dvoubarevným, šedobílým ocasem a zmizela na jedné z mnoha borovic.

Největší turistickou atrakcí Arizony je Grand kaňon s řekou Colorado. Absolutní většina návštěvníků tam jezdí kvůli geologickému monumentu. Potkat tam však lze i veverky. Patří k "pozemním" či v tomto případě spíše skalním veverkám (Otospermophilus variegatus). Oblast ročně navštíví několik milionů turistů, Veverky je s přehledem ignorují a chovají se jako doma. Turisté strašeni informačními tabulemi v obavách z federálních strážců národního parku a/či dýmějového moru naopak ignorují veverky. Zejména pro veverky je to určitě dobře.

Na rozdíl od plaché a opatrné veverky Abertovy ve Flagstaffu mi první grandkaňonová veverka vletěla přímo pod nohy. Já se lekla, ona lehce přeběhla cestičku a na samém okraji skalní stěny 1,5 kilometru hlubokého kaňonu začala v pohodě obírat větvičku. Skalní veverky barvou kožíšku téměř splývají s místními horninami. Druhé chlupaté horolezkyně jsme si proto všimli až po chvíli zírání do hlubin kaňonu. Došla nás prozkoumat až k zábradlíčku, oddělujícímu veřejnost od nebezpečné přírody, chvíli obejdovala, a poté zmizela mezi balvany nad hlubinou kaňonu.

Arizonu jsme navštívili v dubnu. Na náhorních planinách severní Arizony bylo docela chladno, vítr, jednou dokonce i sněžilo. Na jihu v Tucsonu bylo vedro i v noci a kvetly kaktusy. V obou zmíněných oblastech jsme potkávali nejrůznější ještěrky. Vyhřívaly se na Slunci na stěnách kaňonů (Walnut canyon, Grand canyon), na chodnících (Sedona) i na sloupech telefonního vedení (Tucson). V této odrůdě zvěře se narozdíl od veverek mnoho nevyznám, takže hlavně předvedu fotodokumentaci.

Zřejmě vlivem hlavně chladna jsme se minuli s dalšími místními obyvateli typu chřestýšů, kousavých pavouků atd.

Že mají k hvězdárnám po celém světě velkou příchylnost veverky, jsem už zdokumentovala několikrát. Při pozorovací noci na Catalina Sky Survey (CSS) na Mt. Bigelow jsem však zjistila, že naši arizonští planetkovo-kometoví kolegové mají v revíru i ve znaku daleko interesantnější zvíře. Skunka! Konkrétně skvrnitého skunka západního (western spotted skunk - Spilogale gracilis). V únoru 2009 strávil nepozván několik chladných nocí v teple observatoře. Pro jistotu byl odstěhován zpět do domovského upper Bear Canyon, leč stal se maskotem Catalina Sky Survey. Koneckonců s tmavo-bílým tělem a střapatým ohonem vypadá podobně jako náš kuník či jako kometa.

A jaké bylo rozloučení s arizonskými veverkami? Pár set metrů od flagstaffského letišťátka jsme zastavili v borovicovém lesíku. Poodejevše od auta najednou koukáme. K vypůjčenému Fordu přihopkala veverka, postavila se na zadní a předními pacičkami začala otlapkávat něco za předním kolem. Zírali jsme na ní a přemýšleli, jak půjdeme pěšky do půjčovny vysvětlovat, že nám Explorera rozebrala veverka. Lumpačka zaregistrovala naše pohledy, spustila se na všechny čtyři a vláčně odhopkala mezi borovice. Jen za ní bíle lemovaný ocas veverky Abertovy vlál.

Mimochodem, úplně jsem se nerozloučila, neboť jednu veverku jsem z Arizony dovezla na Kleť. Nelekejte se! Žádný federální zákon jsem neporušila a populaci amerických veverek neohrozila. Ale tu plyšovou kamarádku, na kterou jsem se šla třikrát podívat do obchůdku ve Visitor Center ve Flagstaffu jsem tam prostě nemohla nechat :-)

Snímky © 2013, Observatoř Kleť (Miloš Tichý, Jana Tichá, Michal Kočer)