KLEŤSKÝ ZVÍŘETNÍK XI.

BONG! BONG! Pronikalo mi do snu tak dlouho, až jsem byla nucena probrat se do dostatečné bdělosti. Po parapetu okna se cosi procházelo. Nebyla to ani veverka ani menší dravec, jak se mi původně zdálo. Strakapoud také ne.

Přesto ono "zvíře" bušilo pevným protáhlým zobákem do plechu parapetu nebo do štěrbiny kolem něj. Udělá nám za chvíli dírky do zateplení, popadla mne starost o majetek zřizovatele. Vyrazila jsem na bližší průzkum. Pták se tvářil, že ho nezajímám, hopkal a bušil dál. Teprve konzultace s Milošem a s atlasem odhalila v drzém ranním stvoření samičku žluny šedé. Nakonec uraženě odlítla. "Jídlo nikde a ještě hloupě koukají". Asi tak. A fotku jsem taky nestihla.

Už bych mohla popsat celou přehlídku nikdy nenafocených snímků. Jeden z mnoha motýlů okáčů sedí na kytce. Stále sedí na kytce. Ve chvíli kdy se dostatečně přiblížím buď uletí nebo aspoň sklapne křídla. Strakapoud pózuje na vršku smrčku. Černobílé vzorování peří s červenými ozdobami prudce ladí se zelení jehličí. A frrrr...a kec na parapet. Ale co s ptákem na plechu. Žádná lesní romantika ani EVVO. Tak nic... Kuňák pózuje na plotě a svou elegancí kandiduje na první stránku Vogue. Bílá náprsenka brilantně kontrastuje s čokoládově hnědým kožíškem a graciéznosti pohybů žádná topmodelka nikdy nedosáhne. Možná tak Daria Klimentová, ale ta zase nesedá v kožiše u nás na plotě. Je však už moc šero a blesk na kuňáka vytasit nechci. Naštval by se, a to velmi. BTW, Viděli jste vůbec někdy kunu zblízka? Hůůů. Na plotě se pro změnu usadil kalous a vztyčil péřová ouška. Tma je ještě větší. Zase nic...Jůůů.

Tak tohle by bylo tak kýčovité, že snad ani fotit nechci. Rezavá veverka vyjukuje mezi trsy neskutečně modrých pomněnek. Odrážejí se od sněhobílého bříška a jí se třpytí černá jiskrná očka, jak na mne kouká. Hop, hop, potvůrko, stejně bys nepočkala. Netopýr provozuje bravurní osmičkové přelety mezi dvěma kopulemi observatoře a lapá mouchy u sluncem vyhřáté západní zdi. Fíííí.... Létající LEDky světlušek se mihotají nad ostružiním. Prostě - album nikdy nenafocených fotek se stále rozšiřuje. Třeba o milostné zájmy myšic nebo rozpory ve veverčí rodině vrcholící fackou packou. Někdy si člověk říká, že by snad ani všechno nemusel zveřejňovat. Co kdyby by to bylo považováno za porušování zvířecích práv na soukromí, třeba? Ceduli "Tento prostor je monitorován" zatím na zahradě nemáme.

Takže jdu vybrat ty z našich lesních kleťských sousedů, kteří se letos alba dostali :-)

Na výběr je rozhodně z veverek. Krásně vybarvený Zlaťák poctivě navštěvoval hvězdárnu celou první půlku roku. Zkraje mu někdy i chumelilo do kožichu.

Pak konečně i na Kleť přišlo příjemnější jaro.

Koncem srpna, kdy v lese výrazně přibylo veverčí potravy, začal shánět zásoby a zároveň se vykrmovat na zimu, jak svědčily okousané houby a vyloupané šišky v okolí. Až začne pořádná zima, doufáme, že se opět v našem veverčím bufetu objeví. Ořechy, slunečnicová semena i biojablka jsou již navezena. Na jaře Zlaťákovi zdatně sekundovala buclatá samička Tmavoušková. Žrala zdatně, většinou opatrně se ukrývajíc v keři mezi větvemi.

Během minulé zimy s námi začali kamarádit strakapoudové velcí.

Mezi obvyklými sýkorami všech druhů, brhlíky a hýly se letos objevil dokonce hezký lesklý dlask tlustozobý.

Za letošní závěrečný fotoúlovek se musím pochválit a doufám, že mne pochválíte i vy:-) Velkou, krásnou a poměrně vzácnou kobylku zelenou potkáváme na naší zahradě každoročně.

Teprv letos se mi jí však podařilo dohonit a "zdigitalizovat".

Snímky © 2010 & 2011, Observatoř Kleť (Miloš Tichý, Jana Tichá)