KLEŤSKÝ ZVÍŘETNÍK VIII.

Chystala jsem se psát opět o kleťských veverkách, ale protože kuňák se letos po dlouhé době uvolil zapózovat před objektivem fotoaparátu, začnu o kuňácích.

Kleťský kuňák je čestná (ač částečně piškoty honorovaná) funkce lovce a odháněče myší, hlídače a vůbec ochránce hvězdárny. Za dobu naše působení na Kleti se v ní vystřídalo několik kuňáků (občas doprovázených příbuzenstvem). Zpočátku v této roli působily kuny lesní (Martes martes). Z nich nejskvělejším exemplářem byl kuňák Natrhoušák, kolega, kamarád, elegantním šelma a velký intelektuál, který to dotáhl až do fotoalba World Wildlife Fund (autorská práva jsem za něj musela vyřídit). Éra kun lesních však postupně skončila, koneckonců jich ubývá celkově, a po nich nastoupily kuny skalní (Martes foina).

Ty jsou více pozemní, až přízemní, těžkotonážní, neskáčou po stromech ani po naší střeše, nelezou do kopule a hlavně nehoní veverky, jejichž populace se proto mohla v našem okolí rozvinout.

Současným hlavním kleťským kuňákem je Nudli (Nudlík), který se před několika lety objevil na podzim jako mladý hubený kuňáček, nudlička v letním kožíšku. Z ní se stal výstavním chundelatým exemplářem. Hvězdárnu na Kleti včetně zahrady a blízkého okolí považuje za sv0 teritorium. Nemá rád, když mu do něho vstupují cizí osoby. Toleruje pouze členy kleťského výzkumného týmu, pana mechanika a kolegovu manželku, která mu peče piškotové bábovky. Veškeré další návštěvy, opraváře, techniky, servismany, novináře či kontroly z krajského úřadu mu musíme hlásit předem, jinak se rozzlobí. Turisty nemá rád, zejména ty kteří chtějí lozit po Kleti v noci. Na letní turistickou sezónu odchází trucovat jinak a vrací se v září teprve po uklizení cedule s programem letních exkurzí. Nemá též rád jiná zvířata. Vyhnal i lišku mnohokrát větší než je sám. Změnil se v naježenou zuřící a ječící smršť. Tajfun. Liška prchla a od té doby se nevrátila. Možná z ní má předložku před norou :-) Přitom na první pohled kuňák vypadá jako milé plyšové zviřátko.

Čerstvé maso si pořizuje sám, vlastní packou. Myši chycené do pastičky nežere. Od nás za ostrahu hvězdárny požaduje piškoty Oppavia, sušené švestky a ve velké zimě vejce vařené na tvrdo. Přitom se ukazuje, že umí počítat. Říci "kuňáku, tři piškoty" a hodit jen dva prostě nelze. Spočítá si je a pak dodávku reklamuje. Ovládá i geometrii. Ví, že vejce natvrdo má dostat rozkrojené na dvě poloviny. Při jedné polovině protestuje, třetí polovinu však už nevyžaduje. Jen jednou ho kolega zmátl nakrájeným volským okem. "Placaté vejce" už bylo na představivost moc.

Jak už bylo řečeno, skalní kuny neumí moc šplhat a tak původně cestou na naší zahrádku podlézal plot. V zimě si však musel kutat pod plotem tunely ve sněhu a tak se postupně naučil přelézat přes plot. Posléze se naučil vylézt na sloupek od plotu a rozhlížet se z něj po okolí. A minulou zimu Nudli započal rekvalifikaci na kunu lesní. Začal šplhat i na keř u zdi a koukat na nás přímo do okna.

Jako už bylo řečeno vícekrát, kuny jsou zvířata pro astronomy víc než příhodná, neboť nás navštěvují obvykle v podvečer.

Zato veverky se brzkému rannímu vstávání asi neodnaučí.

Hlavou naší populace veverek (alfa samičkou ?) je stále Tlapka rezavotlapka. Tlapka je pilná a pracovitá veverka, chodí k nám jak do supermarketu a odnáší si nejvíce zásob ze všech. Přísnou tlapkou vládne vlastním potomkům i okolním samečkům. Letos nám předvedla dvě mláďata a poté je docela brzy, jak je ve veverčím světě zvykem, vyhnala hledat si obživu jinde.

Zato se k nám občas vrací její loňský potomek Mrkev-Mrkvík-Mrkvoušek. Mrkvouš je teprve druhá rezavá veverka mezi zdejší tmavou populací. Je stále trochu menší, drobnější než ostatní. Původně byl tak plachý, že se na krmení na okně jen podíval z větve a utekl.

Teď už se k nám odvažuje a pilně se cpe. Poněkud zdrzl, takže občas odporuje i starším veverákům.

Nejdůležitější členové kleťského zvířetníku se dají spočítat na prstech. Loni však přibyla kategorie která se dá počítat na miliony (nebo miliardy?) K vlastnímu zdroji vody patří logicky i domovní čistírna odpadních vod osídlená aerobními bakteriemi. Nebudu se rozepisovat o tom, co vše do té čističky teče, to je snad jasné. Zejména kolega má však k čističkovým bakteriím vztah téměř tak kamarádský jako k veverkám. Stará se, zda se nemyjeme příliš agresívními prostředky, zda by bakterie jako zákusek měly raději vypláchnutý kelímek od biojogurtu či plechovku od hrášku Bonduelle nebo zda pro ně pomerančová marmeláda není moc kyselá :-))) Bakterie ta péče zřejmě velmi těší a pilně čističkují.

foto (c) 2008, Miloš Tichý (kuňák i veverky) a Jana Tichá (některé veverky)