KLEŤSKÝ ZVÍŘETNÍK IV.

Stmívá se a sýkorky už odletěly spát. Kuny ještě nedorazily pro piškotovou daň, můžu tedy psát jako už několikáté vánoce o našem kleťském "zviřetníku".

Svým způsobem do něj patří nejen sýkory všech druhů, kuny, lišák, srnečci, jelen velkoparohatý, rys, veverky, netopýr, sojky, zmije a jiná zvířena, ale také 150 koní pod kapotou. Po letech zápolení se sovětskými/ruskými Ladami se totiž naše hvězdárna vzmohla na rozměrné stříbrné terénní monstrum, které má sloužit k dopravě vody, jídla, kapalného dusíku a dalšího nákladu na Kleť, odpadků z Kleti a zaměstnanců oběma směry. Ve dne i v noci, v létě i v zimě, po blátě i po ledě, závějemi. Ve skutečnosti však slouží jako taxi pro lasičky.

Letos na podzim jel kolega v Českých Budějovicích po Rudolfovské ulici od viaduktu k Sadům. Pro nebudějičáky podotýkám, že je to asi tak rušná trasa jako jet v Praze po magistrále, natož v pátek dopoledne. Jel z Technoplynu-Linde s kapalným dusíkem, v koloně, a najednou...najednou si všiml, že mu zvenku před předním sklem sedí na autě lasička a kouká na něj. Občas otočila hlavičkou a sledovala provoz kolem. Kolega byl v šoku. Podotýkám, že byl střízlivý a že ani po několika propozorovaných nocích se u něj neprojevují halucinace ve formě vidění lasiček. Na rozdíl od něho lasička v šoku zřejmě nebyla. Prohlížela si se zájmem okolí a když měla dojem, že jí vítr moc čechrá kožíšek, trochu se přikrčila. Narozdíl od kolegových obav se nevrhla vyděšeně pod kola okolních aut a neseskočila ani když několikrát zastavil na červenou. Nezlákal jí ani park Na sadech, ani Senovážné náměstí ani okolí soudu. Teprve když pomalu vjel do parku Háječku směrem k českobudějovické hvězdárně, lasička zkontrolovala pohledem okolní stromy, keře a trávníky, rozhlédla se, přeběhla přes kapotu, vystoupila a vesele zmizela v křoví. Bez zaplacení, podotýkám. A bohužel i bez vyfocení.

Dodnes se dohadujeme, kde se ta lasička vzala. Zda to byla lasička z areálu Technoplynu a chtěla se přestěhovat? Či zda to byla lasička z českobudějovického Háječku a jela jenom na výlet?

Mimochodem - na černém plastu auta jsem našla rozmazaný otisk tlapičky. Takže kolega má alibi. Lasička se mu nezdála. Dodnes mne ovšem občas nutí dívat se před odjezdem pod kapotu, zda tam někde není schovaná. A také podotýká - "co budeme dělat, až se dovědí kuny a budou chtít vozit pro piškoty do supermarketů?"

Tak a pohádky je konec. Musím jít krmit. Ve sněhu pod oknem už jsou obtisklé kuňáčí tlapky.

Snímky: © Miloš Tichý