DVOJITÝ TROJAN PATROCLUS

Pozorovací kampaň s využitím obřího Keckova teleskopu přinesla mimořádné informace o první známé dvojplanetce mezi Trojany - tělese (617) Patroclus.

Trojané jsou zvláštní kategorií planetek. Nacházejí se v tzv. Lagrangerových bodech L4 a L5 soustavy Slunce-Jupiter, kde je v rovnováze gravitační působení Slunce a Jupitera. Představují vlastně třetí vrchol rovnostranného trojúhelníku se Sluncem a Jupiterem. Planetka (617) Patroclus objevená v roce 1906 je prvním známým Trojanem v bodě L5 a hlavně je prvním a zatím jediným známých dvojitým Trojanem poprvé rozlišeným na dvě složky W. J. Merlinem v roce 2001. (viz. článek První dvojitý Trojan).

obr. IMCCE-Observatoire de Paris

Teprve rozsáhlý soubor dat, který během let 2004 a 2005 pořídil tým vedený Franckem Marchisem z University of California v Berkeley (dále J. Berthier, D. Hestroffer a P. Descamps z francouzského IMCCE a Keck Science Team) využívaje 10-m Keckův teleskop na Havaji vybavený laserovým systémem pro řízení adaptivního optického systému však umožnil přesný výpočet parametrů dvojitého systému.

Dvě srovnatelně velké složky dvojplanetky jsou vzdáleny 680 +/- 20 kilometrů a obíhají kolem společného těžiště jednou za 4,28 dne po téměř kruhových drahách a mají poloměry 61 a 56 kilometrů.

dvoj-planetka Patroclus z Keckova teleskopu (F. Marchis et al., Nature)

Výše zmíněným astronomům se podařilo určit i hustotu složek dvojplanetky. Ta se ukázala být velmi nízká, 0,8 +/- 0,2 gramu na kubický centimetr, což odpovídá vodnímu ledu, nadto s volnými trhlinkami, nanejvýš pokrytému vrstvičkou prachu. O takovýchto v podstatě kometárních tělesech se předpokládá, že se formovaly daleko od Slunce, stejně jako tělesa nyní se nacházející v Kuiperově pásu za drahou Neptunu. Teprve později byly zachyceny Jupiterem. Samozřejmě, abychom mohli říci, že většina Trojanů jsou ve skutečnosti malí ledoví "Kuiperáčci" či vlastně kometární jádra, bude třeba získat takto přesné údaje o nízké hustotě a případně složení pro další tělesa ze skupiny Trojanů.

Marchis předpokládá, že dvojitý Trojan Patroclus vznikl tak, že původní velké planetkové těleso bylo roztrženo ve dví gravitačním "ťukancem" od Jupiteru. To se jeví podobným binárním blízkozemním asteroidům, roztrženým slapovými silami při přiblížení k Zemi či jiné terrestrické planetě.

umělecká představa (Lynette Cook, Keck Observatory)

Marchis a jeho kolegové navrhli pro menší ze složek planetky (617) Patroclus jméno Menoetius po Patroklově otci, zmiňovaném v Homérově Illiadě, příběhu trojské války, a toto jméno bylo také přijato komisí pro nomenklaturu malých těles Mezinárodní astronomické unie.