Jana Tichá - 17. 8. 2002 | přístupy: | vytisknout článek
Kuiperův pás těles za drahou Neptunu je jednou z posledních důležitých částí skládačky, které potřebujeme doplnit pro pochopení vzniku a vývoje naší sluneční soustavy i planetárních soustav u jiných hvězd. Známe zatím půltisíce těchto těles, známe jejich dráhy, u několika desítek pak i jejich další fyzikální charakteristiky (spektra aj.). Nyní je Hubblův kosmický dalekohled na stopě další zajímavosti světa transneptunických těles -- některé z "transneptuňáků" jsou dvojice, které putují Kuiperovým pásem v párech. Těleso 1998 WW31 bylo detekován jako dvojité.
Transneptunické těleso 1998 WW31 nalezli
američtí astronomové na snímcích pořízených
čtyřmetrovým dalekohledem na Kitt Peaku v roce
1998. Patří mezi TNO klasického typu s velkou
poloosou 45 astronomických jednotek, velmi málo
výstřednou dráhou a sklonem k rovině ekliptiky jen
7 stupňů. Kolem Slunce oběhne jednou za 301 let.
C. Veillet z týmu pracujícího s 3,6metrovým Kanadsko-francouzsko-havajským dalekohledem CFHT na Havajských ostrovech oznámil už v dubnu 2001, že na snímcích pořízených pro vyhledání transneptunického tělesa 1998 WW31 ve druhém pozorovacím návratu bylo toto těleso detekováno jako dvojité (či protáhlé) a stejně tak na dalších, archivních snímcích.
Po roce, v časopise Nature z 18. dubna 2002, publikoval tým astronomů vedený už zmíněným Christianem Veilletem článek, jež shrnuje výsledky získané s pomocí Hubblova kosmického dalekohledu (HST) během roku 2001 a ledna 2002.
HST byl schopen změřit celkovou hmotnost dvojice dle její 574 dní trvajícího oběhu (tuto metodu použil už Isaac Newton před čtyřmi stoletími pro odhad hmotnosti našeho Měsíce). Podivná dvojice 1998 WW31 je 5000krát méně hmotná než dvojice Pluto-Charon a zcela jistě obíhá kolem společného gravitačního těžiště. Dráha složek 1998 WW31 je zatím nejexcentričtější ze všech, které známe u dvojitých těles ve sluneční soustavě (excentricita 0,817). Jejich vzájemná vzdálenost se mění v řádu deseti od 4000 do 40000 kilometrů.
Nevíme zatím, jak vznikají podobné dvojice ve vzdálené ledové říši za drahou Neptunu. Mohly tak přímo vzniknout, jako jakási transneptunická dvojčata, nebo mohou být produktem kolize, která rozštěpila původní jednoduché těleso.
Hubble je dle autorů velmi dobrým, přímo ideálním přístrojem pro výzkum dvojitých transneptunických těles. Od prvního podezření na podvojnost 1998 WW31 bylo objeveno šest dalších podvojných transneptunických těles a z toho čtyři z nich byly objeveny právě s pomocí HST. Christian Veillet odhaduje, že dvojitých TNOs je nejméně jedno procento ze známých těles. Jak studium tělesa známého pod označením 1998 WW31, tak dalších těles Kuiperova pásu bude proto určitě dál pokračovat.
Nejnovější výsledky výzkumu podvojných transneptunických těles presentované na konferenci ACM koncem července 2002 v Berlíně uvádějí odhad podílu podvojných TNOs na cca. 4 procenta z celkové populace. Na rozdíl od podvojných planetek hlavního pásu i blízkozemních asteroidů bývají obě složky podvojných TNOs prakticky stejně velké. Například pro těleso 1997 CQ29 uvádí výzkumný tým (K. Noll et al.) pozorující s Hubblovým kosmickým dalekohledem velikost složek 220 resp. 200 kilometrů, pro další TNO 2000 CF105 pak 170 resp. 120 kilometrů.
1 887 586 návštěv od 1. března 2003
