BLÍZKOZEMNÍ CVIČENÍ CIVILNÍ OCHRANY

Lindley N. Johnson, výkonný ředitel NEO programu NASA ve Washingtonu předstoupil před auditorium Planetary Defense Conference 2013 ve Flagstaffu a vážným hlasem sdělil, že profesionální hledací projekt Pan-STARRS předchozí noc nalezl asteroid, který se v roce 2023 (s pravděpodobností 1%) střetne se Zemí.

Všem zatrnulo! I těm, kteří a) poznali, že značení ohlášeného asteroidu neodpovídá zavedenému systému a tedy je "něco jinak" a b) věděli, že moderované cvičení či simulace na téma "co dělat při ohlášeném střetu s planetkou" je předem ohlášenou součástí mezinárodní konference PDC 2013.

Odpoledne téhož dne následovala informace, že asteroid 2013 PDC-E byl sledován 3-m teleskopem. Následně byly jeho předobjevové snímky identifikovány v archivu. Z upřesněné dráhy detekční systém NASA SENTRY vypočetl, že srážka v roce 2023 sice nehrozí (jen velmi těsné přiblížení k Zemi na 50.000 kilometrů), ale pokud asteroid 2013 PDC-E přitom projde "klíčovou dírkou" (key-hole) o velikosti 1,2 kilometru, hrozí srážka se Zemí v roce 2028 (s pravděpodobností 8%). Rozměr kamenného asteroidu dosahoval 300 metrů. Simulace byla připravena natolik podrobně, že její autoři SI dali práci vymyslet těleso, jehož pozorování ze Země by bylo velmi náročné (například by většinu byl mimo dosah stávajících radioteleskopů) a finální data pro definitivní rozhodnutí zda se jedná o těleso se stoprocentní pravděpodobností dopadu by bylo velmi obtížné předem pozorováními zjistit.

Účastníci konference byli vyzváni rozdělit se do pracovních skupin dle své specializace a zájmů. Rozpětí činnosti skupin sahalo od objevu a zpřesňování drah asteroidu, přes studium jeho fyzikálních vlastností, řešení odklonu asteroidu z kolizní dráhy, přípravy a realizace kosmické mise, oblast civilní ochrany, komunikace s OSN a dalšími mezinárodními i národními organizacemi, komunikace s médii a veřejností atd.

Příští den ráno začala vlastní simulace. Jednotlivé týmy řešily důležité úkoly dle své specializace, musely komunikovat a koordinovat svou činnost s dalšími týmy, s "OSN" a skrze něj s "vládami ohrožených zemí" atd. Cvičení bylo velmi realistické a vlastně všichni účastníci se iniciativně zapojili do hry.

My jsme se logicky přihlásili do pracovní skupiny "objevy a následná astrometrie blízkozemních asteroidů". Spolu s námi se tu shromáždili členové pozorovacích programů Spacewatch, Catalina Sky Survey, Pan-STARRS, Magdalena Ridge Observatory, ředitel celosvětové planetkové centrály (Minor Planet Center - MPC). Tato skupina měla velkou výhodu v dlouhodobě existující spolupráci při ověřování a potvrzování objevů reálných "podezřelých" asteroidů, založené na vzájemných kontaktech i na koordinaci organizované MPC. (Například sledování maličkého impaktoru 2008 TC3 dopadnuvšího výsledně v říjnu 2008 v súdánské poušti, předtím určování dráhy a vyloučení impaktu několikasetmetrového asteroidu 1996 JA1 atd.). I tak vypukla rozsáhlá diskuze, z níž vyplynulo, že by bylo nutné zajišťovat další vysoce kvalitní astrometrická měření daného asteroidu, určit nejlepší období pro tato následná pozorování, pokoušet se hledat případná další předobjevová pozorování v archivech, MPC by mělo poskytovat co nejpřesnější efemeridy pro následná pozorování, při tom všem však pokračovat v pravidelné práci, tedy nesoustředit se jen na jeden kritický asteroid (co kdyby se v mezičase nalezlo ještě nebezpečnější těleso?). Řešilo se, za jak dlouho (a za kolik) je možné upgradovat/rekonstruovat stávající radioteleskopy pro získání velmi přesných astrometrických údajů, na což bylo nutné přivléct radarové pozorovatele Lance Bennera a J.-L. Margota z vedlejší pracovní skupiny fyzikálních vlastností asteroidů.

Pro výzkumný tým z Kleti cvičení potvrdilo, že náš výzkumný projekt zpřesňování drah blízkozemních asteroidů s teleskopem KLENOT na Kleti vhodně a účelně zapadá do celého mezinárodního systému.

Výsledky tohoto cvičení hlavně dál povedou mezinárodní organizace jako je International Academy of Astronautics (IAA) k ustanovení mezinárodního rozhodovacího procesu pro situaci hrozící srážky s asteroidem, a zároveň k inicializaci potřebných kroků v místech, která se při daném cvičení odborníků projevila jako slabá. Dle prvních reakcí bylo zřejmé, že největší slabiny jsou v oblasti komunikace odborného vědeckého světa s politiky a zejména se širokou veřejností. Proto je třeba dělat jak výzkum samotný, tak jej snažit co nejpřijatelnějí přiblížit veřejnosti (jak my na Kleti už dlouho děláme - viz i tento článek:-) To však v případě blízkozemních asteroidů přináší mnohé otázky. Například: pokusit se tajit nebo netajit hrozící srážku? Utajovat přípravu na použití jaderných náloží v kosmu nebo ne? Jak zajistit, aby se z různých zdrojů nešířily odlišné informace?

Moderované cvičení určitě pomohlo i vnitřní reflexi jednotlivých účastníků.

A co se stalo s hypotetickým asteroidem-impaktorem 2013 PDC-E? Prošel v roce 2023 výše zmíněnou keyhole a pravděpodobnost srážky se Zemí 21. listopadu 2028 vzrostla na 100%. Výpočty upřesnily místo dopadu do Středozemního moře, rychlost při impaktu 12,24 km/s a uvolněnou energii na 524 MT.