Apollo z Dubového vršku

Vyjedete z Bostonu po výpadovce 2-West a poté po silnici 111. Po bloudění příměstskými městečky tvořenými domky v zeleni se najednou ocitnete v krajině tak venkovské, že Vám přestává být uvěřitelné, že jen cca 50 kilometrů odsud startují jumbo jety z mezinárodního letiště nad bostonské mrakodrapy. Cesty míjejí už jen jednotlivé roztroušené domy, ohrady s koňmi, hustě zelené louky, a snad už ani nejsou asfaltované. Konečně najdete v lese odbočku značenou jako ORO – Oak Ridge Observatory.

Oak Ridge Observatory (někdy také nazývané Agassiz Station) byla založena v roce 1932 jako pozorovací místo Harvard College Observatory. Od roku 1982 je spravována Smithsonianskou astrofyzikální observatoří, ale aby to nebylo tak jednoduché, tak ta je od roku 1973 sloučena právě s původní harvardskou observatoří v nynější Harvard Center for Astrophysics. Prostě zde na Oak Ridge se opravdu pozoruje, a oni moudří mužové, kteří ze zdejších i jiných pozorování vytvářejí tu pravou vědy sídlí „dole“ v Cambridgi, o které si mnozí myslí že je předměstím Bostonu.

Dopoledne vyhlížela Oak Ridge Observatory jako správná observatoř, kde se ve dne spí a v noci pozoruje. Při plus devětatřiceti stupních Celsia ve stínu spaly na poledním horkem zavalené observatoři i veverky. Pak jsme konečně objevili jakýsi pohyb u kopule zdejšího největšího Wyethova reflektoru a nalezli svého hostitele probírajícího se po noční službě u dalekohledu.

Jeden a půlmetrový (nebo správně 61 palcový) reflektor z třicátých let je srdcem Oak Ridge. Více než dvacet let byl největším dalekohledem na východě Spojených států. Pan Stuart Wyeth, po němž se dodnes jmenuje, byl vlastně jeho sponzorem. Dalekohled má na první pohled pozoruhodnou hranatou kopuli. A jako každý správný velký dalekohled má SVŮJ VELKÝ OBJEV. Alespoň z mého hlediska je největším astronomickým příspěvkem oakridgeského reflektoru světové astronomii znovunalezení asteroidu (1862) Apollo v roce 1973.

Asteroid Apollo, první známá planetka protínající dráhu Země a dneska první položka v seznamu potenciálně nebezpečných asteroidů (PHAs) byl objeven 24.dubna 1932 Karlem Reinmuthem v Heidelbergu, proslulé to kdysi německé planetkové observatoři. Dostal předběžné označení 1932 HA, byl pozorován jen dvaadvacet dní a pak se ztratil. Tehdy blízkozemněasteroidové šílenství ještě nic netušilo o svém vzepjetí, natož začátku, a tak byl Apollo jakožto milá kuriozitka zařazen kamsi k Erosovi a Hermovi. Teprve začátkem sedmdesátých let propočítal známý expert přes dráhy těles bloudících sluneční soustavou Brian G. Marsden jeho nejpravděpodobnější dráhu, a vytypoval nejvhodnější dobu a efemeridy pro jeho pozorování. Z nejpravděpodobnějšího řešení výpočtu dráhy totiž vyplývalo, že se Apollo v letech 1971 a 1973 těsně přiblíží k Zemi. A protože onen dotyčný patřil, a dodnes patří pod křídla Smithsonianské observatoře, padla karta na Wyethův reflektor na Oak Ridge a na jaro 1973, kdy měl Apollo procházet opozicí se Sluncem. Bylo snad zásluhou astronomických múz, či spíše štěstím které přeje připraveným, že čtyřicet jedna let ztracené Apollo nalezli oakridgesští pozorovatelé Richard E. McCrosky a Cheng-Yuan Shao 28.března 1973 na vůbec PRVNÍ fotografické desce pořízené pro tento účel Wyethovým reflektorem ze sta plánovaných. Jako slabý flíček mezi protáhlými stopami hvězd na dvacetipětiminutové expozici. Tehdy se totiž ještě (nejen) planetky poctivě fotily dlouhými expozicemi na skleněné desky a o pársekundových CCD expozicích si dotyční jen nechávali zdát. Asteroid Apollo byl znovunalezen, Brian G. Marsden přepočítal jeho dráhu, a ukázalo se že je to opravdu Apollo, asteroid přibližující se ke Slunci více než Země a křižující tak její dráhu. Tenhle příběh předběhl o skoro tři desítky let dnešní boom výzkumu NEOs – Near Earth Objects čili asteroidů a komet v blízkosti Země, jejich hledání, potvrzování, ztrácení, znovuobjevování, získávání spekter, světelných křivek či dokonce misí kosmických sond. Známých planetek typu Apollo je necelá půl tisícovka a tak si první z nich připomenutí zaslouží.

Do planetkových letopisů vešla observatoř Oak Ridge i po Apollu ani ne tak vlastními objevy, jako systematickou následnou astrometrií planetek objevených na jiných observatořích. Zpočátku v sedmdesátých letech fotografickými pozorováními, od osmdesátých let už se CCD kamerou. I některé z ranných kleťských objevů mají ve svém životopise pozice z Oak Ridge a tak se jim autorka cítí dodnes zpětně zavázána.

Wyethův reflektor dnes se spektrografem slouží hlavně pro měření radiálních rychlostí hvězd, včetně hledání planet u jiných hvězd.

Kromě velkého reflektoru a několika menších dalekohledů se na Oak Ridge nachází i radioteleskop o průměru (správně 84 stop), používaný pro projekt BETA (Billion-channel Extra Terrestial Assay) hledání mimozemské inteligence (civilizací) sponzorovaný the Planetary Society. Bohužel, letos na jaře byla anténa poškozena vichřicí a pracuje se na jeho opravách.

Jana Tichá

A nějaká tečka, nebo spíš dvoj-tečka na závěr : všechno je jinak : přestože je v názvu observatoře dub (oak), tak všude kolem kopulí je jednoznačná převaha borovic. A přestože se jeden ze zdejších pozorovatelů a náš průvodce jmenoval Joe Zajac (vyslov ovšem zejdžak), tak je kolem spousta veverek. A ty veverky nejsou veverky, ale čipmankové.