1937 UB aneb návrat posla bohů ?

Jedním z nejzajímavějších případů mezi objevy blízkozemních asteroidů je planetka zvaná Hermes. Právě na letošní říjen připadá šedesáté páté výročí jejího objevu. Hermes by se vlastně vůbec neměl jmenovat po řeckém poslu bohů Hermovi, synovi Dia, ba neměl by se jmenovat vůbec nijak. Nemá natolik přesně určenou dráhu, aby patřil mezi planetky které mohou být regulérně pojmenované. Je jedinou planetkou, která dostala jméno, ač nedostala pořadové číslo, pouze předběžné označení 1937 UB.

Jak toto předběžné označení prozradí odborníkům, byl Hermes objeven ve druhé polovině října 1937. Za přesný datum jeho objevu je považován 28.říjen 1937, kdy jej německý astronom Karl Reinmuth nalezl na fotografické desce pořízené na observatoři Heidelberg-Konigstuhl. Reinmuth patřil mezi neúnavné hledače a pozorovatele planetek, jeho potvrzených objevů jsou téměř čtyři stovky, což je na první polovinu dvacátého století úžasné. Planetka byla zaznamenána v době, kdy se těsně blížila k Zemi. Její pohyb po obloze v době objevu dosahoval 20 úhlových minut za hodinu. Nejtěsněji se přiblížil k Zemi 30.října 1937 a to na 0,005 astronomických jednotek, to je přibližně 750 tisíc kilometrů. Do dneška jsme takových či podobných těsných přiblížení planetek k Zemi zaregistrovali dvacítku, leč Hermes byl první.

Podpora Javy v prohlížeči nebyla aktivována!

Brzy po objevu se ovšem nově objevený asteroid ztratil, a tak i když existují další pozorování, včetně nalezených předobjevových snímků, a to z observatoří v německém Sonnebergu, jihoafrickém Johannesburgu a severoamerické Oak Ridge Observatory, pokrývají celkem jen rozpětí necelých pět dnů. Z těchto údajů lze vypočítat, že jde o planetku typu Apollo křižující dráhu Země, ovšem krátký oblouk pozorované dráhy i některá méně přesná měření neumožňují dostatečnou přesnost výpočtu parametrů dráhy. Jeho rozměr byl odhadován na necelý kilometr. Nezapomeňme, že objev Herma pochází z dob, kdy objevy planetek se pořizovaly fotograficky na skleněné desky za expozic trvajících desítky minut, prohlížely se a proměřovaly se hodiny metodou oko-okulár mikroskopového měřícího přístroje a další hodiny trvaly výpočty jednotlivých přesných pozic, výpočty drah pak celé dny. Fotograficky tak bylo velmi obtížné sledovat právě velmi rychle se poybující planetky. O elektronických CCD kamerách scanujích oblohu a on-line počítačovém zpracovaní mohli naši předchůdci jen snít.

Objevené a posléze ztracené planetky byly a jsou výzvou pro současné odborníky. V roce 2000 se Garethu Williamsovi z Minor Planet Center podařilo identifikovat mezi pozorováními projektu Spacewatch téměř devadesát let ztracený blízkozemní asteroid (719) Albert. Právě po úspěšném nalezení Alberta, si mnozí opětovně připomněli na další kdesi ve sluneční soustavě ztracenou výzvu jménem Hermes. Dle dosavadních znalostí jeho dráhy patří nadto Hermes mezi takzvané potenciálně nebezpečné asteroidy, které jsou tak velké a tak těsně se mohou přiblížit k Zemi, že by nás v budoucnu mohl ohrozit srážkou.

Téměř šedesát pět let od objevu a následného zmizení z dohledu tehdejších přístrojů Herma nikdo neviděl. Teď astronomům svitla naděje. zatím ovšem jen naděje, zdaleka ne jistota. Současný největší hledací projekt, americký LINEAR, zaznamenal 30.září 2002 dosud neznámou planetku. Po zveřejnění na speciální webovské stránce Minor Planet Center její existenci tentýž den potvrdili jihočeští astronomové Jana Tichá a Miloš Tichý v rámci nového kleťského projektu KLENOT (MPC kód 246). Poté byla pozorována na dalších observatořích po celém světě a zároveň byla nalezena předobjevová pozorování dalšího amerického projektu LONEOS už z 18. září 2002. Výsledná dráha tohoto nově nalezeného asteroidu 2002 SY50 typu Apollo vzbudila v Timothy Spahrovi z Minor Planet Center podezření. Je totiž velmi podobná dráze ztraceného Herma z roku 1937. Pro potvrzení této možnosti budou potřebná další pozorování nové planetky 2002 SY50 letos (pokud možno nejen optická, ale i radarová) i její znovunalezení v další opozici na začátku roku 2003. Teprve potom bude možné rozhodnout, zda jde o šedesát pět let ztracený Hermes nebo ne. Obě dráhy, jak pro planetku z roku 1937 tak z roku 2002 totiž obsahují těsná přiblížení jak k Zemi, tak k Venuši a Marsu, a to činí výpočet velmi složitý. Definitivní potvrzení či vyvrácení identifikace planetky 2002 SY50 mi tedy nyní nepotvrdil ani jeden z největších světových odborníků na dynamiku malých těles sluneční soustavy Brian Marsden z Harvard Center for Astrophysics. Nezbývá tedy, než si počkat na další pozorování a výsledky. Právě tak totiž funguje věda. Budeme Vás o nich dál informovat.