(Ne)zapomenout na Palermo

Stejně jako se ptáme u lidských osudů "odkud přicházíme? kdo jsme? kam jdeme?", můžeme se tak zeptat i u vědních oborů. Výzkum planetek, narozdíl třeba od sledování komet, začal "teprve" před 200 lety. Za pouhá dvě století dospěl od objevu jediného tělesa k poznání celé populace těles nového typu, přistání sondy na planetce či rozpoznání nebezpečí hrozícího lidstvu od planetek. A jak to vše vlastně začalo?

Datum narození je přesně známo -- 1. ledna 1801, stejně tak i jméno otce -- Giuseppe Piazzi. Třetím důležitým údajem v křestním listě je místo narození. Tím je v případě počátku výzkumu planetek Palermo, město jehož synomymem je u nás, asi poněkud nepřípadně, považována sicilská mafie, přitom by k němu měli zejména planetkoví astronomové hledět jako křesťané k Jeruzalému či muslimové k Mekce.

Sicilie byla na konci 18. století vědeckou periférií Evropy. Přesto v její metropoli vznikla právě zásluhou zmíněného G. Piazziho nejjižněji položená evropská astronomická observatoř. Piazzi (1746-1826), člen theatinského řádu, přednášel matematiku na různých místech Itálie. Roku 1780 byl vyzván, aby obsadil stolici vyšší matematiky v Palermu. V roce 1787 byl na palermské universitě (Accademia) jmenován profesorem astronomie.

To odstartovalo jeho pozoruhodný vědecký osud. Piazzi totiž do té doby vůbec nebyl astronomem (ani amatérským), ani vědcem, není známa žádná jeho vědecká stať, pouze přednášel matematiku. Za několik málo let se však stal jedním z nejrenomovanějších astronomů své doby. Svou astronomickou kariéru zahájil tříletou studijní cestou do Paříže a Londýna, kde se setkal s tak významnými osobnostmi své doby jako byl Lalande, Messier či Cassini. V Londýně kromě studií navázal kontakt s výrobcem vynikajících přesných přístrojů Jesse Ramsdenem a získal od něho soubor vybavení pro budoucí palermskou observatoř. Od sicilského panovníka pak získal svolení ke stavbě astronomické observatoře na tzv. Normanské věži Královského paláce v Palermu. Observatoř byla dokončena již roku 1791 a Piazzi tak měl v rukou tři trumfy -- nejjižněji položenou observatoř a tedy možnost pozorovat části oblohy jinde z Evropy neviděné, slušné počasí a zřejmě nejpřesnější astronomický přístroj své doby -- pětistopý Ramsdenův vertikální kruh s velmi přesným odečítáním souřadnic.

Piazziho program spočíval v měření přesných poloh hvězd a následném sestavení katalogu hvězd. Jeho nejrozsáhlejší katalog obsahuje 7646 hvězd s přesností v určení poloh několik úhlových vteřin. Pro přesné výsledky pozoroval každou hvězdu minimálně čtyři noci. Není divu, že takovýto astronom na tak vybavené observatoři neunikl pozornosti F. X. von Zacha, organizujícího zřejmě první astronomickou kampaň v dějinách vědy pro nalezení údajně chybějící planety mezi Marsem a Jupiterem dle (fiktivního) Titius-Bodeova zákona.

Ze všech hledačů právě G. Piazzi nalezl a zaznamenal 1. ledna 1801 v pozorovaném hvězdném poli novou "hvězdu" jasností srovnatelnou s hvězdami osmé velikosti, stejné barvy jako Jupiter. Druhého ledna večer zjistil, že poloha údajné hvězdy nesouhlasí ani v čase ani ve vzdálenosti od zenitu se včerejšími pozorováními. Proto ji pozoroval opakovaně až do 11. února 1801, v závislosti na špatném počasí, celkem 24 nocí. Vzhledem k různým okolnostem, včetně Piazziho nemoci, dorazila zpráva o objevu k astronomické komunitě až na konci března, kdy byla Ceres v blízkosti Slunce a tedy nepozorovatelná. Piazzi sám původně označil těleso za kometu, nejevící však kometární vzhled (to je docela moderní nápad). Teprve po roce ji znovunalezl už zmíněný F. X. von Zach s využitím Gaussovy výpočetní metody a potvrdil tak Piazziho objev.

Ač Piazzi považoval svou Ceres Ferdinandeu za osmou planetu sluneční soustavy, dnes už dávno víme, že je největší planetkou hlavního pásu mezi drahami Marsu a Jupiteru a že Piazzi je vlastně zakladatelem nového odvětví astronomie. Regulérní osmou planetou sluneční soustavy je Neptun, objevený dvacet let po Piazziho úmrtí.

Planetka (1) Ceres sice získala pořadové číslo jedna, přišla však o svůj přídomek Ferdinandea po Ferdinandu IV. králi obojí Sicílie v době objevu, jméno Ceres po antické bohyni a patronce Sicílie jí zůstalo.

Piazzi předznamenal následné hledání planetek jak svou precizností, tak tím, že planetku nejen objevil, ale i dále sledoval, čemuž se dnes říká následná astrometrie (follow-up). Vybudoval novou observatoř, vybavil ji vynikajícími přístroji a získal jí podporu panovníka. Byl tak vlastně i vynikajícím astronomickým manažerem, který tyto výdobytky jako vědec dokázal perfektně využít. Planetka Ceres je dodnes nejvýznamněším objevem Observatoře v Palermu.

Snad proto všechno, abychom nezapomněli "odkud jsme přišli" byla konference "Asteroids 2001 -- Od Piazziho do třetího tisíciletí" uspořádána letos v červnu právě v Palermu. Těm, kdož měli zájem, umožnili organizátoři navštívit historické prostory palermské observatoře, potěšit se s původním Ramsdenovým teleskopem i spatřit sbírku výtvarných děl zobrazujících Piazziho s múzou Uránií a tajuplnou Cererou.

Musím přiznat, že sáhnout si na dalekohled s nímž byla objevena Ceres bylo stejně pozoruhodné jako nejnovější poznatku o Erosu ze sondy NEAR-Shoemaker či trendy ve výzkumu blízkozemních asteroidů, výpočty drah transneptunických těles či příležitost referovat o vlastní práci. Rozhodně jsem nebyla sama, kdo byl tak zvídavý/zvědavý, a to je určitě dobře, protože zvídavost je základní vlastností potřebnou pro provozování vědy.

Jana Tichá
Zdroj: Z Palerma pro IAN.