Projekt www.planetky.cz provozuje Observatoř Kleť

Hledání
Hlavní menu
  • Hlavní stránka
  • Témata
  • Dráhy planetek
  • Statistiky
  • Top 20
  • WWW odkazy

  • Bookmark/RSS
  • Přidat k oblíbeným
  • RSSRSS

  • Planetky
  • Dráhy planetek
  • E-pohlednice

  • Aktuální články
  • Planetková sobota v ČB (539)
  • Obama a asteroidy (700)
  • Kolik je planetek ? - XVI. (645)
  • KLEŤSKÝ ZVÍŘETNÍK XVI. (570)
  • 15 0000 blízkozemních planetek (2907)

  • Doporučujeme
  • Objev planety Ceres Ferdinandea
  • (Ne)zapomenout na Palermo
  • Planetky na síti
  • Kolik je planetek? - XVI.


  • Hvezdarna Klet/Klet Observatory
     
    www.komety.cz

    Od 1.února 2001
    e-mail


    WebArchiv - archiv ?eského webu

    TRPASLIČÍ PLANETY aneb opakování a doučování
    Jana Tichá - 12.08.2007
    Transneptunická tělesa Víte, co je to trpasličí planeta? Našla jsem krásnou definici. "Je to něco, co vypadá skoro jako planeta a není to planeta."

    Téměř před rokem, na závěrečném zasedání kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze v srpnu 2006 odhlasovali přítomní astronomové definici planety, z níž vyplynulo, že kolem našeho Slunce obíhá osm řádných planet (od Merkuru po Neptun) a další menší tělesa - komety, asteroidy a trpasličí planety. Nově vytvořená kategorie trpasličích planet zahrnuje tělesa, která jsou dostatečně velká na to, aby se zakulatila vlastní gravitací a přitom nejsou gravitačně dominantní na své dráze, naopak obíhají kolem Slunce ve stejné oblasti jako řada dalších těles.

    De facto jsou trpasličími planetami jednak největší členové hlavního pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru a jednak největší členové Kuiperova pásu za drahou Neptunu čili největší transneptunická tělesa.

    Kolik trpasličích planet známe?

    Komentář k definici trpasličí planety vyjmenovává zatím tři z nich - Ceres, největší známé těleso hlavního pásu planetek, z transneptunických těles pak Pluto a 2003 UB313, nyní už pojmenovanou jako Eris. Tolik oficiální výčet. Mezinárodní astronomická unie pracuje na rozšíření tohoto oficiálního seznamu. Z čeho lze vycházet ? Aneb jak hmotné a tedy zjednodušeno řečeno jak velké těleso se může gravitačně samozakulatit? Ceres má průměr přes 900 kilometrů. Ceres v hlavním pásu planetek však je kamennou trpasličí planetou na rozdíl od ledových těles transneptunických. Hmotnost potřebná na zakulacení a potažmo dostatečný průměr by u ledového tělesa měl být menší. Můžeme vycházet například ze známých ledových měsíců obřích planet. Nejmenším známým kulatým měsícem je Saturnův Mimas. Jeho průměr je cc. 400 kilometrů.

    Zejména vzhledem ke vzdálenosti od Slunce neznáme transneptunická tělesa zblízka příliš dobře. Přesto z různých typů dosavadních pozorování můžeme odhadovat přesně či méně přesněji jejich rozměry.

    Mike E. Brown, odborník na výzkum obřích těles za drahou Neptunu a objevitel několika z nich, se pokusil o kvalifikovaný odhad. K dubnu 2007 odhaduje počet transneptunických těles s průměrem větším než 400 kilometrů na 53, po ukončení a zveřejnění všech objevů z jejich hledacího projektu až na 80. Po prohledání celého Kuiperova pásu bychom mohli znát celkem přibližně 200 trapsličích planet za drahou Neptunu. K oněm 53 trasneptunickým tělesům-kandidátům na statut trpasličích planet by kromě Eris (2400 km) a Pluta (2300 km) patřili například Varuna (780 km), Orcus (1100 km), Quaoar (1290 km), Ixion (980 km), 2005 FY9 (1600 km), 1996 TO66 (540 km), 2002 AW197 (940 km) či Sedna (1800 km). Brown tam řadí i podivné a zvláštní 2003 EL61 (2000 km), o jehož zařazení kvůli šišatému tvaru mnozí pochybují. Na druhou stranu 2003 EL61 získalo svůj tvar rugbyového míče zřejmě až druhotně srážkou s jiným tělesem.

    Přinášíme celou tabulku ze stránek M. E. Browna na kalifornském Caltechu. Pro srovnání jsou v ní modře uvedeny i parametry osmi planet sluneční soustavy.

    jméno
    či označení

    průměrná
    vzdálenost
    od Slunce
    (velká poloosa,
    v astronomických jednotkách [AU])
    odhadovaný průměr
    (km)
    Merkur
    0.39
    4880
    Venuše
    0.72
    12 100
    Země
    1.0
    12 700
    Mars
    1.5
    6 780
    Ceres
    2.8
    950
    Jupiter
    5.2
    139 800
    Saturn
    9.6
    116 500
    Uran
    19.2
    50 700
    Neptun
    30.0
    49 200
    2004TY364 38.72 540
    2002KX14 39.01 560
    2002XV93 39.22 430
    2003VS2 39.27 610
    1999TC36 39.27 440
    2001QF298 39.30 490
    Orcus
    39.34 1100
    2003AZ84 39.45 710
    Pluto
    39.53
    2300
    Ixion
    39.65 980
    Huya
    39.76 480
    2005RN43 41.53 740
    1995SM55 41.64 470
    2002MS4 41.90 740
    2004SB60 41.97 560
    2004GV9 42.23 680
    2002UX25 42.53 810
    Varuna
    42.90 780
    2002TX300 43.11 800
    1996TO66 43.19 540
    2003OP32 43.24 650
    2003EL61 43.31 2000
    Quaoar
    43.58 1290
    2003QW90 43.65 560
    1999CD158 43.69 410
    1997CS29 43.87 410
    2000CN105 44.65 430
    1998WH24 45.56 450
    2005FY9 45.66 1600
    2004PR107 45.75 520
    2003MW12 45.94 740
    2002CY248 46.18 410
    2002KW14 47.08 510
    2002AW197 47.30 940
    2002WC19 47.67 410
    2003QX113 49.56 450
    2003FY128 49.77 430
    2001UR163 51.40 620
    2002TC302 55.02 710
    1999DE9 55.72 490
    2004XR190 57.36 540
    2000YW134 57.77 430
    Eris
    67.69 2400
    2005RM43 89.73 560
    Sedna
    486.0 1800

    Mimochodem, zastánci toho, že vše co je ve sluneční soustavě kulaté je planeta, právě zde mohou vidět, jak by se nám vesele rozrůstal seznam planet a jak by byl "šikovný" k zapamatování.

    Ze seznamu potenciálních ledových trpasličích planet připadá nejvíc, tedy 15 objevů na tým M. Browna, 8 na Deep Ecliptic Survey, 4 na NEAT, 4 na Spacewatch, 3 na D. Jewitta a kol., další astronomové včetně objevitele Pluta C. Tombaugha mají po jednom objevu.


    Kandidát na trpasličí planetu Orcus (označený šipkou.)
    Snímek byl pořízen 1,06-m KLENOT Teleskopem Observatoře Kleť expozicí 50 sekund.
    Výřez cca. 8 x 8 úhlových minut. Foto Miloš Tichý a Jana Tichá

    Také v hlavním pásu planetek známe kandidáty na trpasličí planety, v tomto případě kamenné. Patří k nim zřejmě další planetky Pallas a Hygeia.

    Zdroj: Caltech - M. Brown (včetně obrázků i tabulky)


     
    Další linky
  • Další na téma 'Transneptunická tělesa'


    Nejčtenější článek z Transneptunická tělesa:
    TAJEMNÝ VZDÁLENÝ OBJEKT NA OKRAJI SLUNEČNÍ SOUSTAVY (Updated)


    Poslední novinky z Transneptunická tělesa:


    Formátování pro tisk width=15 height=11  




  • (c) 2001-2017, www.PLANETKY.cz   ISSN 1214-6196

    Používání obsahu www.PLANETKY.cz nebo jeho cástí je možné pouze s uvedením přesné citace. Děkujeme.

    Creative Commons License

    Projekt www.PLANETKY.cz provozuje Observatoř Kleť, České Budějovice, zřizovaný Jihočeským krajem.

    Texty neprocházejí jazykovými korekturami.

    This site was created with PHP-j00k, a web portal system based on PHP-Nuke, Free Software released under the GNU/GPL license with changes by PLANETKY.cz